Původně Sunset Ranč - název pro projekt "domov k dožití pro nepotřebné koně".
Nápad se v mé hlavě rodil již léta, ale dlouhou dobu nepřicházela realizace. Nechtěla jsem dělat žádný útulek, domov důchodců, či sbírat troskovité koně. Chtěla jsem, a stále chci, koním pomáhat a nechat je žít jejich co nejvíce přirozený život.
Jak a proč vznikl Sunset ranč. A proč vůbec Sunset, v překladu západ slunce.
S koňmi žiji denně již přes 25 let, což ve světě koňáků nic moc neznamená, ale pro mne je to to, že nějak nevím, co bych bez nich v mém každodenním životě dělala. Je to určitý zvyk, a hlavně životní styl. Vlastně to začalo ustajováním koní. I když je takový dobrý počet pro jednoho, tedy pro mě, čtyři koně, vždy byl můj sen mít stádo 15 koní. Takže i když jsem vlastní koně měla 4, po ustajování se mi zalíbilo to velké stádo osmi až deseti koní. Ustájení dělat nemohu, k tomuto poznání jsem došla po 10ti letech pokusů, prostě a jednoduše se nesnesu s lidmi od koní. No a když už jsem to opravdu ale opravdu neunesla, a vyhodila i posledního člověka a zůstali jsme sami, okolnosti nás donutily se zamyslet nad směrem, kterým v práci půjdem, vymyslela jsem šílený plán. Přispěl k tomu i inzerát, kde nabízeli starší kobylu, se špatnýma nohama, aby už nejezdila. Řekla jsem si, že bych pomohla právě takovýmto koním. Vytvořila jsem stránky, facebook atd, nafotila a nabídla, že se doživotně postarám o koně, na kterých už se jezdit nedá. Samozřejmě se to neobešlo bez keců, jako kde na to beru, všichni přesně a perfektně vědí, kolik tohle stojí, že jdou koně na jatka, a že na co mi jako jsou koně, na kterých se nedá jezdit, ale takový je ten můj vnější svět. No a když jsem přemýšlela nad pojmenováním celé této akce, napadl mne západ slunce. Že ti koně tady stráví sklonek svého života, až do úplného západu. Český název "Ranč Západ slunce" mi přišel takový trochu krkolomný, tak jsem se přiklonila k anglickému Sunset. Kratší, jednodušší. Samozřejmě můžeme polemizovat ještě o tom ranči, a proto jsem později od "ranče" ustoupila a ponechala jen Sunset. Nejsme útulek, domov pro seniory, důchoďák ani nic podobného. Neměla jsem a nemám v úmyslu koně "točit" nebo někam umisťovat. Sama s takovýmto systémem nesouhlasím, je proti mému přesvědčení. Zároveň jsem nechtěla za starost, kterou se pokusím koním doživotně věnovat, žádný poplatek. Vzala jsem jen tolik koní, kolik jsem schopná sama zvládnout, ukrmit, obstarat, zaplatit. Nejvíc mě děsilo, a děsí, jestli to sama zvládnu. Parťák pomáhá ze všech sil, a tak nám to s normálními i nenormálními životními problémy a starostmi už nějakou dobu funguje. Další děs je kvůli veterinární péči, Dr. mi už delší dobu vyhrožuje, že končí, a letos je to už definitivní. Náhrada je velmi nedostačující, a tak se snažím vytvářet aktivitu z mé strany, a doplňuji si vzdělání tak, abychom to mohli vše zvládat z velké části samostatně. Snad se nám bude dařit i dále a pár let bude Sunset sloužit stádečku sice invalidních, ale velmi aktivních pošuků.
Mnohokrát diskutované téma – cena ustájení. Narazila jsem již dříve na výpočet nějakého rančera, ten to tenkrát vyčíslil na cca 7.000,- měsíčně. Dnes jsem narazila na vyčíslení Jasana, kde se údajně její ustájená diví, za co platí 80 kč za den, tj asi 2.500,- měsíčně. Hovoříme o pastevním ustájení koní, nebo tedy 24/7. Já jsem to trošku rozebrala...
Po roce vnucování se se mi povedlo protlačit článek o našem snažení do časopisu Koně a lidé. Zaslala jsem jej do redakce koncem ledna loňského roku. I přes úvodní komunikaci se vše pak zaseklo, a článek vyšel až letos v lednovém čísle. S odstupem doby jsem si při schvalování říkala, jestli to vůbec stojí za to. Že ten původní důvod...
V sobotu jsem se, po dlouhém čekání na počasí, vydala k Rakovníku pro poslední obyvatele Sunsetu, určitě zatím na několik let. Tři kobylky Shetland pony ve velmi pokročilém věku, 30, 29 a 28 let doplnily oslí gang s poníkem. Bude sice chvilku trvat, než se vše ucelí a bude to fungovat celkově, ale mají prostoru dost, nějaké velké třídní...
Po dlouhých debatách, jak to zase udělat, jsme se rozhodli nabídnout domov 3 poníkům na dožití. Velké koně nechci brát, protože po 3 letech je stádo poměrně stabilní, klidné, má dostatek prostoru pro vše, co potřebuje, a tak jej nechci narušovat. Poníci by byli s našima třema oslíkama, které máme už pfff asi 7 let na pastevním ustájení. Měli by...
Podzim nám utekl ani nevím jak, a má být vlastně zima, i když to tak zvonku nevyzerá. S koněma jsme opět u farmy, i když my tu jsme furt, jen někdy dál, jindy blíže. Blíží se zase ten strašnej den v roce, kdy se kvůli hodině musím obrnit notnou dávkou klidu, abysme přežili palbu. Jo jo, jasný, však na to...
Tak, jako práce na farmě závisí na počasí a ročním období, tak i já funguji s koňma. Můj den s koňmi se může smrsknout na půl hodiny, nebo trvat celé dopoledne, půl dne. Tím, že s koňma nepracuji, nejezdím, nečistím je, obírám se v tomto o čas s nimi strávený. Zajišťuji jen to nutné pro ně, tedy krmení, zdraví a...
Máme za sebou druhý rok Sunset Ranche. Zatím všichni žijem. I když já už pomalu odcházím na opotřebení. Koním jsem celou zimu, nějaké čtyři měsíce, roznášela seno na vidlích, a poklízení tomu moc nepřidalo, protože druhou rukou mi to moc nejde, tak jsem si uhnala zápal lokte, a koncem února už jsem musela poprosit Toma, aby krmil traktorem. Přesto...
Je to zhruba rok, co jsem v realitu uvedla myšlenku pomoci nejezditelným, hendikepovaným koním. O vzniku Sunset ranče jsem již článek psala "Sunset ranč". Článek "ježdění" je ve své podstatě v přímé souvislosti s tímto. Když mne ježdění nebaví, proč se nepostarat o koně, na kterých se jezdit nedá, z různých důvodů, když už tu hromádku takových...
