Původně Sunset Ranč - název pro projekt "domov k dožití pro nepotřebné koně".
Nápad se v mé hlavě rodil již léta, ale dlouhou dobu nepřicházela realizace. Nechtěla jsem dělat žádný útulek, domov důchodců, či sbírat troskovité koně. Chtěla jsem, a stále chci, koním pomáhat a nechat je žít jejich co nejvíce přirozený život.
Jak a proč vznikl Sunset ranč. A proč vůbec Sunset, v překladu západ slunce.
S koňmi žiji denně již přes 25 let, což ve světě koňáků nic moc neznamená, ale pro mne je to to, že nějak nevím, co bych bez nich v mém každodenním životě dělala. Je to určitý zvyk, a hlavně životní styl. Vlastně to začalo ustajováním koní. I když je takový dobrý počet pro jednoho, tedy pro mě, čtyři koně, vždy byl můj sen mít stádo 15 koní. Takže i když jsem vlastní koně měla 4, po ustajování se mi zalíbilo to velké stádo osmi až deseti koní. Ustájení dělat nemohu, k tomuto poznání jsem došla po 10ti letech pokusů, prostě a jednoduše se nesnesu s lidmi od koní. No a když už jsem to opravdu ale opravdu neunesla, a vyhodila i posledního člověka a zůstali jsme sami, okolnosti nás donutily se zamyslet nad směrem, kterým v práci půjdem, vymyslela jsem šílený plán. Přispěl k tomu i inzerát, kde nabízeli starší kobylu, se špatnýma nohama, aby už nejezdila. Řekla jsem si, že bych pomohla právě takovýmto koním. Vytvořila jsem stránky, facebook atd, nafotila a nabídla, že se doživotně postarám o koně, na kterých už se jezdit nedá. Samozřejmě se to neobešlo bez keců, jako kde na to beru, všichni přesně a perfektně vědí, kolik tohle stojí, že jdou koně na jatka, a že na co mi jako jsou koně, na kterých se nedá jezdit, ale takový je ten můj vnější svět. No a když jsem přemýšlela nad pojmenováním celé této akce, napadl mne západ slunce. Že ti koně tady stráví sklonek svého života, až do úplného západu. Český název "Ranč Západ slunce" mi přišel takový trochu krkolomný, tak jsem se přiklonila k anglickému Sunset. Kratší, jednodušší. Samozřejmě můžeme polemizovat ještě o tom ranči, a proto jsem později od "ranče" ustoupila a ponechala jen Sunset. Nejsme útulek, domov pro seniory, důchoďák ani nic podobného. Neměla jsem a nemám v úmyslu koně "točit" nebo někam umisťovat. Sama s takovýmto systémem nesouhlasím, je proti mému přesvědčení. Zároveň jsem nechtěla za starost, kterou se pokusím koním doživotně věnovat, žádný poplatek. Vzala jsem jen tolik koní, kolik jsem schopná sama zvládnout, ukrmit, obstarat, zaplatit. Nejvíc mě děsilo, a děsí, jestli to sama zvládnu. Parťák pomáhá ze všech sil, a tak nám to s normálními i nenormálními životními problémy a starostmi už nějakou dobu funguje. Další děs je kvůli veterinární péči, Dr. mi už delší dobu vyhrožuje, že končí, a letos je to už definitivní. Náhrada je velmi nedostačující, a tak se snažím vytvářet aktivitu z mé strany, a doplňuji si vzdělání tak, abychom to mohli vše zvládat z velké části samostatně. Snad se nám bude dařit i dále a pár let bude Sunset sloužit stádečku sice invalidních, ale velmi aktivních pošuků.
Každoročně na podzim vezmu "velký" foťák a jdu pofotit ty naše ksichty, protože se mi líbí hlavně to zbarvení stromů. Musí samozřejmě svítit sluníčko. No a když se k tomu odhodlám pozdě, tak mám po zbarvení, že jo. No jo, letos jsem to nějak zazdila. Přesto jsem včera vyrazila, a protože jsem nějak vyloučila osloponí gang, tak poníky a oslíci...
Když je něco dobré, proč to nepoužívat. A když ještě vidíte, jak se k tomu přijde, tak ...
Nemám vůbec v úmyslu psát něco o krmení koní. To ať si pořeší každý sám, protože na to jsou jiní odborníci, než jsem já. Můžu samozřejmě napsat svůj názor a zkušenost, ale já raději v případě potřeby poradím konkrétnímu člověku na konkrétní požadavek. Všeobecné požadavky - seno, tráva, voda, vitamíny - jsou dány. Zbytek je na každém jedinci,...
Máme říjen. Ten nejhorší měsíc na myšlenky a přemýšlení a tím pádem v drtivé většině na špatnou náladu. Ráno se vzbudím a chci všem všechno vmést, zvláště když se mi ve snu zá, že někteří jedinci, kteří si myslí, že snědli Šalamounovo ono, mi mají potřebu něco vysvětlovat. Naštěstí mě to, abych všem všechno napsala, velmi rychle přejde. Už jsem...
O různých metodách výcviku, řekněme všeobecně zvířat, jsem toho napsala už dost. Říkám si, jestli jsem to své drajvování vůbec někdy vysvětlila. Možná jo, možná okrajově. Zkusím se nad tím trochu zamyslet. Možná je to naposled. Takže ke koním.
Věrka se narodila 11.5.2006 v Lukově u Zlína, kde jsem si jí na podzim roku 2008 od pana chovatele koupila spolu s její sestrou Victorií. Sháněla jsem sice jen jednoho polovičního kvotra, protože jsem neměla dost peněz, ale už podle fotek jsem jednu z nich chtěla, zalíbily se mi na první pohled. Byla jsem je samozřejmě obhlídnout, hned při prvním...
Vždy si říkám: "Napíšu, až se stane to a to." A pak si totéž řeknu asi stokrát a nic. Vlastně ani teď pořádně nevím, co bych chtěla psát. Stále dokola si jen opakuji, že to stejně nikdo nečte, když není zpětná vazba. No, nicméně koňům se zase zapalují kopyta, Babina ta snad z toho už nikdy nevyleze. Hříba měl nějakou...
Cha! A to takovéto opravdu odplivnuté cha. Máme tu konec školního roku. Jelikož celý život trpím nedostatkem informací, tak se holt pořád na něco musím ptát. Tak se i konec školního roku nesl v duchu lehké roztržky, ale opravdu jen lehké, kdy jsem sháněla informace ohledně předání vysvědčení. Vysvědčení nemám, protože mám jen výpis z vysvědčení....
Milí čtenáři. Co napsat. Četla jsem si poslední článek a v něm je napsáno prostě vše. Bohužel (nebo bohu dík?) se u nás ve své podstatě nic neděje. Je to tím, že se do ničeho nehrnu, vlastně ani nemám kam, nikdo se nehrne sem, už mi fakt zůstala jen Hanka na kafe (myšleno v dobrém) a zuby nehty, i když...
Byla vůbec nějaká zima? Ani jsem si nevšimla… A už to tu zpívá, už to tu kvete, koně se pasou. Příroda je chudák úplně zblázněná, a já s ní. Má na mne totiž obrovský vliv, řídím se jí. Jen mi připadá, že poslední dobou už přírodní zákony, jak jsem zvyklá, neplatí. Nicméně jaro je prostě tady, ať chci, nebo nechci....
