Zkažený kůň
Lanett a práce s ním
Mohla bych říct, že jsem se nechala navézt do výzvy, ale nebylo by to přesný. Rejpla jsem si, a bylo mi napsáno něco ve smyslu tom, že až já natočím nějaké video s problémovým koněm, tak vůbec můžu někomu něco vytýkat. Problém číslo jedna, kde takového koně sehnat. Problém číslo dvě, jak to natočit. No a problém číslo tři, umím to ještě? Ne, neumím. Dva roky jsem takto nepracovala. Relativně nikdy jsem se pořádně neviděla, kdysi jsem se natáčela při ježdění, to byl zas jakýsi záchvat, ale práci ze země jsem netočila, kromě Tary, vlastně nikdy. Jednou ještě s Venouškem, ale to byla taková práce spíše nepráce, jen ukázka. Nicméně jsem toto video, s Venouškem, zveřejnila Mustangovi, ve smyslu tom, když tedy jde ona s kůží na trh, ať se předvedu, tak aby to tedy bylo spravedlivý. Všechno špatně, tisíc chyb. Paní trenérka vidí, že jsem šedá, takže mi kůň nerozumí. Několikrát se koně ptám, a on se ptá mně. Sice nevím na co, já se jej na nic neptala, a Venoušek by raděj odešel, tak se asi ptal, jestli už tedy může. Také příliš tlačím. Ale hlavně se potřebuji zviditelnit a mám enormní zájem na tom, aby mne lidé následovali. Pokud by měli lidé zájem následovat to, že se bude více koukat na koně a méně na vlastní ego, tak ano, měla bych enormní zájem o následovníky. Některým koním by se ulevilo.
Takže jsem se nechala vyprovokovat, a když si mi Netan lehl do tlaku, tak jsem si řekla, že mám aspoň trochu problémového koně na světě, a jdem točit. Chvíli jsem přemýšlela, jak to udělat, a co vlastně cvičit. S čím má kůň problém vím celu dobu, a pracujem na tom už dva roky. Jenže naše práce není - vezmu koně do kruhovku a tam ho zrespektuju a vyřeším to. My řešíme při denním provozu. Potřebuji ošetřit, jdu ošetřit. Nechceš ošetřit? Tak ať ti ta noha upadne. Už jsi si to rozmyslel? To je fajn. A také koně stále ošmatlávám. Jdu kolem, poplácám jej po prdeli. Pohladím, podrbu, očistím oči. Na druhou stranu čištění běžně známé neprovozujeme, takže v tomhle směru nekomunikujeme. Jen na jaře odchlupujeme, a to pak většinou stojí fronta, nebo se navzájem někteří jedinci odhání. Takže troufnu si říct, že já pracuji mezi koňma. Nikam s nima nechodím, a "trénuju" pokud možno navolno. Ovšem k natočení videa jsem musela vzít koně stanou, protože už jen to, že jsem přinesla foťák a stativ jsem postavila pět metrů od ohrady, sešla se okamžitě komise, co se bude dít. Kdybychom natáčeli uvnitř ohrady, o čemž jsem chvíli přemýšlela, je po foťáku i po cvičení. Vzala jsem nejdříve Žlutého Jima. I když dva roky takto nic nenacvičoval, pravděpodobnost, že si to pamatuje, je velká. Spíš jsem ale chtěla zkusit, jak to bude vypadat. Ale chtěla jsem to mít za sebou, tak jsem to ani nekontrolovala a vzala rovnou Netouše. Měla jsem potřebu světu něco na úvod sdělit, tak jsem si udělala značku, kam se mám postavit. Ale při cvičení jsme stejně několikrát mimo záběr, a já stále kontroluji, jestli jsem před foťákem. To pak je trochu na prd. Když jsem skončila, Tom mi řekl, že má řeč těla hovoří ve smyslu "děsně spruzele". Takže zas vše špatně....
Videa jsem tedy natočila dvě, ale jako normálně u nás foukalo, takže není slyšet téměř nic. Proto jsem to okomentovala následně. Tak, a teď mám na trhu kůži i já, ale nemyslím si, že by to k něčemu bylo. Mne následovat nikdo nebude, a já ani nemám zájem někoho něco učit. Je mi naprosto jasný, že to ostatní "lepší" horsemani uvidí jako něco děsnýho a jak někdo něco takovýho vůbec může dělat. Mustang mi napsala, že na horsemanship nadávám a snažím se jej shodit, ale že ten horsmenšip dělám, ale protože nedodržuju pravidla, patrně nějaká její pravidla, tak to celý dělám blbě. Já beru, její názor. Jen oponuji, že horsemanship, jak jej dělá zrovna Mustang, dělat nechci, a dělám to jinak, možná i úplně protichůdně, co já vím. Já si používám své "drajvování", z toho, co jsem kdy viděla a slyšela jsem si vybrala, co potřebuji. Nedodržuji pravidla nikoho a ničeho, pouze přírodní zákony a základní principy chování zvířat, snažím se koukat na koně a na to, co mi říká a dává najevo. Někdy to ujede trošku do extrému, to přiznávám. Někdo by nervy udržel, nebo by nebyl tak prudkej a drsnej. To je ale moje povaha. Dokážu se držet jen do určité míry, a zvláště u koní se to snažím držet co nejdéle. Nenechám se ovšem ohrožovat a šlapat si po hlavě. Ono to správné koukání chce koukání dlouhé a mnohonásobné. Já se s tolika koňmi v životě ještě nesetkala, abych to měla nakoukáno dostatečně tak, abych mohla říct přesně "ano toto, to a to se děje, tak a tak by to mělo být". Pracuji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a vím, že to není úplně nej. Hlavně proto bych si už teď netroufla někomu něco předávat. Dříve, ano dříve jsem to viděla jinak, a měla jsem tu tendenci to všem cpát. Kopírovala jsem přední horsemany, a nekoukala na ty "jiné věci". Poslední dobou se to snažím změnit. Ale už nemám na kom. Zkusím pokračovat s Netoušem, co na to řekne. A dám vědět.
Původně jsem chtěla napsat "dopis" Mustangovi. Je to vlastně docela vtipné, ti lidi se mi nabourají do života, Mustang a Jasan jsou dokonce obsaženy v mé knížce, pošťouraj se mi v mém myšlení, a pak mně radši ignorujou, blokujou, nezájem, jsem jen další z milionu z rejpalů na internetu. A já se snažím, dokazuju, točím, píšu… Ano, ostatní mají pravdu, beru si to moc osobně. Takže naprosto zbytečná věc, někomu něco psát. Měla jsem celýho Mustanga odpálkovat jednou větou, že já nikomu nic dokazovat nepotřebuju a měla bych v životě klid. Stejně jí to bylo buřt, stejně na nic nekoukala, stejně nejsem pro ni ani plivanec na zemi. Rady typu: máte talent, když se to naučíte, bude to dobrý – mno, ale já se to tak, jak to chce ona dělat, učit nechci. Odsoudila mě tedy jako "hodnou tetu, které ujíždějí nervy a nepoužívá hůlku", na základě dvou videjí, které podle mě ani pořádně neviděla. Přitom o mé práci ví úplný houby, neví nic, co mám za sebou, s kým jsem pracovala, jak jsem pracovala, takže ani neví, s kým vlastně "mluví", ale jí stačí, že jsem do ní rejpla, a podkopávám její práci. Samozřejmě, já jsem se odprezenovala v té době třemi videi. Ale já neumím koně opravit na lusknutí prstů a na první pokus. Ano, jde to, slabšího koně můžu zmlátit, a on si už v ten moment nic nedovolí. Agresivní kůň zmlátí mně, a je vyřešíno. Když to vztáhnu na stále komentovaný případ Lanetta, trvalo tři cvičení, než mu v hlavě přeskočil názor na práci na kruhu. A to ještě proto, že jsem na začátek zvolila špatný postup, protože prostě starého psa novým kouskům nenaučíš, a ke zbavení se onoho "drsného" horsmenšipu bych také potřebovala cvičit trochu déle. Když mi pak bylo řečeno "ještě zjemněte", což pro mě znamenalo najdi jiný způsob, tomuhle Lanett nerozumí, pak pochopil i kůň. Pro mne zjemnit znamená zapomeň na horsmenšip. Jenže podle Mustanga já ten mnou nenáviděný horsmenšip dělám. Jenže jsem úplně blbá, a dělám to špatně, protože nejsem černá. Takže tomu celýmu výcviku vůbec nerozumím. A když jsem tedy nejlepší a nejchytřejší, to prosím ale stále píše Mustang, já si to fakt nemyslím, tak ať si točím svá videa a prezentuji se jinde než u ní. Nevím proč bych to dělala. Videí v tomhle smyslu je plný internet, každej, kdo dvakrát pobíd koně bičem už to umí a může psát a točit a rozšiřovat a hlavně učit. Mně včera napadlo, že bych udělala video se základem vedení koně. Ale proč? Dyť ani na to, co po mně Mustang chtěla, a já udělala, nikdo nekouká, nikdo nekomentuje, natož aby si z toho něco vzal. Jo jasně, Luci díky, Štěpánko díky. Ale proč tedy pod tím nemám stovku "jeee vy jste úžasná vám to tak jde" nebo hejty (ježiš to je tak debilní slovo…) jakej jsem blb, kterej to dělá úplně na prd. Když jsem video Mustangovi natočila a zveřejnila, ani se na něj nekoukla, a prej je úplně k ničemu a zbytečný mi pod to psát negativní komentář. Strach, že bych měla argument? Až když jsem na sebe upozornila, a napsala tedy ty nesmyslné výmysly, tak zareagovala. A když jsem se pak bavila s úplně někým jiným, tak stačilo, aby Mustang napsala "svůj názor" a paní to stačilo, ani nemá potřebu plýtvat energií a o něčem se přesvědčovat. Nepomohlo ani "uvidíte nevídané, paní nepoužívá hůlku!!!" Takže proč bych to vlastně měla točit? Já se opravdu nikam probíjet nepotřebuju. Tady u nás žádný zájem o tento směr není, lidi nepotřebují s koňmi v reálu vycházet po dobrém, stačí o tom jen plácat a mít dostatek příznivců na facebooku, aby v tom, co dělaj, byli podporováni. A já nejsem člověk, kterej by se vnucoval, já to prostě neumím. Mustanga zkritizuju, podle některých konstruktivně i s nastíněním řešení, ale jsem jen hejtr, bez odpovědi, bez vysvětlení. Mně by třeba ale zajímalo, proč tento konkrétní kůň, kterému nafackovala, protože narušil její osobní prostor, si to zasloužil a zrovna konkrétně u tohohle koně je potřeba být hrubý? Protože nafackování koni je vůči koni hrubost. Proč si jiný kůň zaslouží poňuňat, a tenhle pár facek? Protože je cizí a ona se ho bojí? Já vím, to asi ne, to byla ironie. Možná to říká v celém výcvikovém videu, ale já jako fakt nebudu vyhazovat prachy za nesmysly, abych se to dozvěděla, když je tak strašně velký problém komunikovat a zadarmo! na něco odpovědět. Ale ono mi nebylo odpovězeno na nic, ani na to, čím a kde jsem urazila pana Bořánka, ani na to, kde a kdy jsem napsala, že Mustang koně týrá. Taky jsem nedostala odpověď na to, k čemu je dobré znecitlivování na bič. Ale stejně tak jako ona je svými jízlivými poznámkami "vtipná" vůči ostatním, i na videích z jejího jistě super semináře, či kurzu, jsem si všimla, že do lidí kope pod zástěrkou hahaha, rádoby vtipné poznámky, tak já jsem taky ironická, jízlivá a stále zvědavá a stále hejtím. Ale nemám chuť to dělat do nekonečna. Měla jsem Mustangovi dokázat, že umím předělat zkaženého koně, a pak jí můžu poučovat, udělala jsem, a ano, jiným způsobem, a ano, nemá potřebu na to koukat, stačilo první video, kde mi ujely nervy a na tom postavila celé své mé zesměšnění a kritiku. Ale ono to předělání opravdu není na jedno dvě cvičení, několik koní jsem už na převýchovu měla. A třeba konkrétně u Lanetta je ten problém velmi hluboký a tam by to úplné předělání trvalo tak půl roku až rok. Aby se docílilo toho, že opravdu nebude chňapat, opravdu nebude řešit krizové situace útokem na člověka, a že se bude snažit naslouchat, co po něm člověk chce. Tenhle kůň je zaseklej, a je potřeba mu laskavě ukázat, že výcvik a život s člověkem není o černém usměrnění hned napoprvé, aby byl spokojenej kůň, trenér i majitel (v našem případě ani jeden), ale o dialogu a o žádosti. Mustang sice krásně píše své poznámky k videím, a jistě to pak i krásně popisuje jednotlivým klientům. Má holt ten dar zaujmout, být zajímavá pro tuto sortu lidí. Myšlenky to nejsou špatné, a má v mnoha věcech pravdu. Ona i Jasan měla ve spoustě věcech pravdu, a ty myšlenky nebyly blbý, protože to je prostě příroda, a je to tak, vychází to z podstaty bytí koní. Ale to uvedení do praxe a předvedení pak není úplně šťastný, v obou případech. Ale jasně, Mustanga si lidi volají, protože toto chtějí. Vidí, že koníček, který je nerespektuje, neposlouchá, vláčí s nimi, je na ně ošklivý, najednou funguje, protože paní trenérka je prostě boží a hlavně si zjedná ten respekt. Dejte svého základně zkaženého koně do rukou jakémukoliv znalému člověku, který základní manipulaci s koněm ovládá bez problému, a bude to fungovat úplně stejně, a není potřeba vystřelovat žádný horsmenšíp. Stačí používat hlavu a dívat se. Ale to lidi nechtějí, nechtějí to vidět a slyšet. Svědčí o tom samozřejmě spokojenost klientů Mustanga a to, že má na své stránce 7 tisíc obdivovatelů. Já? Já mám 15. A pochybuji, že se to kdy dostane k dvacítce. Takže tohle je relevantní měřítko úspěšnosti v dnešním světě. První, co jsem se vždy lidí, kteří chtěli pomoct, ptala, co vlastně chtějí řešit. Většinou na mě koukali, a nevěděli. Věděli jen, co nechtějí, aby bylo, ale neměli představu, jak by to mělo být podle nich správně. Dám příklad. Paní, že potřebuje kobylu učit na lonži (práci na kruhu) cval na správnou nohu. Prám se, proč? Protože to předchozí trenér říkal. Ptám se, a k čemu vám to je, vás konkrétně to v něčem omezuje? Odpověď nevím, a já to stejně nepoznám, na kterou nohu cválá. Takže opět, proč je potřeba v tomto konkrétním případě dle trenéra učit koně cválat na kruhu na správnou nohu? Pominu ostatní okolnosti, že měli čtyřmetrový vodítko, kobyla byla v normální velikosti, na kruhu se jednak neuměla unést, druhak měla zdravotní problém v bedrech. Takže proč… A dokud lidi nebudou vědět, co chtějí, jak to pak chtějí předat tomu koni? Proč jinému kůň funguje, a jim ne? Protože mají v hlavě jen "ne tohle nechci, takhle to ostatní nedělají", a velmi jim tam chybí "já bych to chtěl takhle, udělej to podle mně…" To je pro mě základ. A když bych měla řešit určitý problém, zabývám se především tím nenáviděným proč ten problém je, co ho způsobuje, a řeším příčinu, ne následek. Někdy se člověk dohrabe opravdu až k úplnému základu, že třeba kůň neumí ani správně chodit na vodítku, dostával za to přes hubu, a proto začal kousat. Ne, není to jednoduché. Myšlení není jednoduché. Úplně nakonec dávám dvě videa. Jedno je srovnání začátku Lanettova cvičení a konce Lanettova cvičení. Jestli není vidět rozdíl, tak vracím…. Nemám co. Druhé jsem pak, ze srandy, srovnala práci koně, který je od začátku veden v mé linii, Jim je mé hříbátko a jsme spolu 12 let, a koně, kterému lidi znechutili práci tak, že se měl potřebu aktivně bránit, po třech cvičeních se mnou. Ten přístup, který Mustang kritizuje – plácám se kolem koně a nereaguju na jeho špatné chování, nebo mi jednou ujedou nervy – jsem se snažila dodržet celou dobu. Nervy mi pak už neujely, snažila jsem se soustředit, a hlavně jsme to cvičení stále předělávali, a zkoušeli, co bylo možné. Ty ujeté nervy za těch 11 cvičení byly celkem 4x. A to jsem 2x vyzkoušela, na doporučení Mustanga, černotu. Na tu Lanett reagoval agresivně, a hlavně nechápajícně. A jednou to byl opravdu hryzanec, to už byla aktivní obrana proti útoku. Takže jsem se uchýlila ke své šedivosti, ale zároveň "poprvé říkám, podruhé upozorňuji, potřetí jedna letí". Akorát že to lze aplikovat na jeden moment, ne na celé cvičení. Když ten kůň zareaguje na ne, a s hlavou odlítne na druhou stranu, proč by měl dostat přes rypák? On mně přece poslechl. Proč pokračovat v nějakém utvrzování dále? To je podobné, jako když vám zdrhne pes třeba za srnkou. Vy řvete, jak pominutý, pes má zatmění. Zatmění pomine, vy psa zavoláte zpět, on k vám běží. Co teď, zmlátíte ho za to, že zdrhnul za srnkou? To ale bylo předtím, než poslechl váš povel pojď sem ty hajzle, to se nedělá. Je to aspoň na zváženou? Protože, ví ten pes, že udělal chybu, protože běžel za srnkou, nebo dostane vylágoš za to, že poslechl váš příkaz? Jen řečnická otázka. Vyzkoušela jsem i "útok" na koně, a když neposlechl na poprvé, tak jsem útok zvýšila. Co se stalo? Kůň překvapivě (che che) zaútočil na mně. Takže tudy cesta nevedla. Jen bylo potřeba prostě přemýšlet, zbavit se návyků na zacházení s "normálními" koňmi (z mé strany), a pak to navenek vypadalo, že "vy se koně ptáte, a kůň se ptá vás". Ano, ptala jsem se koně, tentokrát ano. A kůň mi odpovídal. Tohle nechci, tohle nechci, to mi vadí, jeee tak tohle je super… Dialog. Ne horsmenšip monolog. A mohla bych pokračovat dále. Můžeme rozebírat různé situace, a každý na ně bude mít svůj názor. Každý je budeme řešit jinak. Ale nevidím důvod vpálit druhému, protože to dělá jinak, že to nikdy nedělal, že nemá zkušenost, že s tím nebo s tím by v tom a tom případě nepochodil. Neexistuje univerzální návod. Kolik koní, velká trenérka, naložila tak, že přijela na dvůr, koně majitel do přepravníku nedostal, tak toho cizího koně, který žádnej horsmenšip nikdy neviděl, do řekněme hodiny naložila? Já tři. Jistě, to je taky jen řečnicá otázka. A ještě bych napsala svůj názor na učení lidí, i když jsem jej napsala. Kdo chce, a je otevřený, pochopí a není potřeba jej předělávat. Kdo má svůj názor, stejně jej nepředělám. Taky velmi bohatá zkušenost. Také je potřeba brát zřetel na povahu člověka, povahu koně. Nemusí si sednout, a neudělám taky nic. Mustang má pravdu v tom, že když něco naučíte koně, ale vynecháte jeho majitele, kůň bude fungovat jinak, ne tak jako s trenérem, ale nemusí to nutně znamenat, že si "ti dva" pak k sobě cestu nenajdou. Když koně předěláte, vrátíte majiteli, který se předělat nechtěl, nebo nedokázal, vrátí se to zpět. Takže ano, je to složitější, učit lidi. Ale systém – já ukážu koni, jak chci aby se choval podle mě a pak to naučím vás, abyste se choval jako já, nemusí někdy fungovat. On totiž i člověk se nemusí umět naučit chovat jako já, a co je hlavní, máme povahu každý jinou, a když já (myslím já jako já, mou osobu) jsem agresivní asociální arogantní cholerik, tak se těžko bude někdo chovat jako já. Chápu, že ani nechce. Takže ne, já nikoho nechci učit nějaký můj systém, můj výcvik, mé metody. A už vůbec ne za prachy. A už vůbec jsem neměla v úmyslu se nějak prezentovat na Mustanga stránkách, vždy mne k tomu vybídla ona sama. Kecáte, ukažte. Já jsem šla s kůží na trh, to se to potom kritizuje, když nic nepředvedete… A když jsem jen plnila její přání, tak jsem byla trapná a bylo jí mně líto, že jsem tak ubohá, že se musím přiživovat na její popularitě. Já v tom všem mém konání vidím to, že když se to povede, pomůže to tomu koni, proto mi nejde o zviditelnění a o prachy. Mně na lidech v tomhle směru nezáleží. I proto jsem udělala Atle ze života peklo, protože ona chtěla chovat koně, ona chtěla umět s koněm zacházet, ona chtěla rady, ona se o koně starala, na ní byli závislý ty zvířata. Že ona měla nějaký svůj osobní problém… tak se měla vykašlat na koně a vyřešit si nejdříve osobní problém. Tečka, ať si o tom myslí každý, co chce. A hlavně, já reaguji na to, co je veřejně na internetu. Když si to budem psát doma do deníčku, tak ano, nikdo se o nás nedozví, ale zároveň hejtří, jako já, nemůžou nás podkopávat a kopat do nás, protože v reálu o nás ví houby s voctem, když jsme na druhý straně republiky a osobně nás neznají. To je ten problém internetu. Ale ten já nevyřeším, můžu na něj jen nadávat. Takže jsem uposlechla proseb Mustanga, a zablokovala si ji, abych nemusela reagovat. Pro mne omezování, ale tak… Tak mi začla pro změnu vyskakovat nějaká Vija. Asi ji bloknu preventivně, abych náhodou zas neutrpěla nějakou duševní újmu. Vím, že na facebook dávám jen koně, tak mi asi budou vyskakovat příspěvky o koních. A já furt dávám "míň takovýho obsahu" a furt mi to vyskakuje, a já se furt rozčiluju... zahodím počítač, zahodím telefon, vyhodím se z práce a budu mít pokoj. Je to bylo bezva, sednout si na pařez uprostřed lesa, do ticha, na sluníčko…. Nemáte někdo chatku v tomto duchu???
Slíbila jsem, že na youtube dám všechna videa s cvičením s Lanettem. Bohužel to tam neumím udělat nějak dohromady, tak to dám dohromady zde. V tomto článku jsou tedy za sebou seřazeny videa, jak jsme s Netoušem pracovali. Proč a co bylo cílem jsem již napsala v článku zde Lanett a horsmenšip a jen zopakuji, nepotřebovala jsem s tím koněm nijak cvičit, fungoval u nás v pohodě, byl to pouze důkaz, že s koňmi pracovat umím pro někoho, koho to ve finále vůbec nezajímá a uznání, že "mám právo komentovat" stejně nepřijde. Nechci říct, že to bylo zbytečný, koňovi to změnilo pohled na člověka. Ale jinak jako naprosto k ničemu :-) Jo, k něčemu jo, nechá si bez problému sáhnout na břicho a stehna, aniž by mne skopal.
Jako první jsme šli vůbec vyzkoušet, co to vše udělá. Byla to tragedie. Lanettovi někdo práci s člověkem asi hodně zpříjemnil. a tak tento 17 letý valach dával velmi výrazně najevo, že nějaký horsemanship je mu u oněch míst. Jako největší problém se ukázal vůbec jen dotek rukou na tělo koňovo. Reagoval na něj zubama, tedy ohnáním se po ruce člověka, potažmo po člověku jako takovém. Dále se tento problém promítnul do vodění a udržení osobního prostoru, jak mého, tak koňova. Na jednu stranu s člověkem chce být, jeho přítomnost mu nevadí, na stranu druhou se situace otočila, a otravuje kůň člověka, ne člověk koně. Respekt, velmi skloňované slovo, bych zde vypustila. Respekt k člověku tento kůň má, kdyby tomu bylo jinak, vypadalo by to jinak. Vlnění vodítka alias jojo hra Pata Parelliho byla tragedie úplná, tam jsem vyhodnotila špatně situaci, a měla jsem přestat hned po prvním pokusu, protože Netouš reagoval protitlakem. No a kruh, to jsem předpokládala, že skončí takto. Takže jsem v tento moment zkusila jen vyslání v trochu kulturním podání. Takže první video.
Vymyslela jsem tedy nějakou trochu strategii, ale to až u práce jako takové. Nechtěla jsem koně úplně dramaticky "mlátit", jak se říká "vyliskat" hned od začátku. Jednak jsem zjistila, že to nemá žádnej efekt, protože s ním takto pravděpodobně zacházeli předtím "kousneš - dostaneš", a druhak mi bylo řečeno, že mám ubrat tlaku. Tak jsem se snažila. Začali jsme tedy s obyčejným voděním. Kůň se neustále oháněl při přiblížení ruky k hlavě, takže jsem jej škádlila, zároveň jsme si trochu ujasňovali vlastní prostory, a jen jsme chodili, zastavovali, trochu couvali, a stále dokola jsem opakovala "nech toho, nechňapej, nekousej, ne!!! přestaň" a podobně, a buď jsem použila konec vodítka k zamezení jeho nosu u mne, nebo jen vztyčený prst, případě ohnání se v mém prostoru, bez fyzického kontaktu. Chyba se vloudila, v jeden moment už mu jednu majznu a okomentuji to, že mi ujely nervy. Chytlavý moment pro oponenturu a utopení celé práce. Stalo se. Nicméně takto jsme pokračovali další tři cvičení, stálé nekonečné opakování nedělej to. Zároveň v běžném životě probíhalo ono cvičení shodně, jen kůň nebyl v odděleném prostoru a na ohlávce.
Práce se vyvíjela pro mne dobře, až jsem sama začala být zvědavá, jestli to bude mít nějaký konec. Tato čtyři videa, cvičení 2,3,4 a 5 jsou vesměs stejná. Já zkouším, co na to kůň, kůň zkouší, jak to budou vypadat mé reakce. Mé reakce jsem se snažila udržet v konstantní rovině, ovšem přizpůsobovala jsem je situacím. Protože u nás jako normálně stále fičí, že není nic slyšet, ve videu níže jsem použila svou autorskou píseň.
Na nějaký čas pak toto video bylo poslední. Kůň se markantně zlepšil. Bylo vidět, že ho ta práce zaujala, a že poznal něco jiného, než ránu přes nos, i když párkrát dostal, když už opravdu zaútočil. Když jsme zvládli vodění a minimalizovali okusování, zhruba na 14 dní jsme práce nechali. V praxi Lanet přestal kousat úplně, přestal se ohánět po člověku. Ovšem o to více začal člověka pronásledovat. O to více se mu zalíbila přítomnost člověka bez práce.
Se stádem jsme se přesunuli na letní pastvinu, a tam jsem jen pro tuto konkrétní práci udělala uzavřený prostor, cvičiště. Potřebovala jsem znovu vyzkoušet Lanettův postoj vůči člověku při práci, a to ve volnosti. Před asi dvěma lety jsem jej měla jednou v kruhovce, ve volnosti. Dokud jsem po něm nic nechtěla, tak jako dobrý. Jakmile přišla nějaká akce z mé strany, kůň šel do mně. Totéž následovalo při vyslání na kruh v prvním videu. Nicméně vyzkoušeli jsme uzavřený prostor zatím jen tak, že jsme zopakovali předchozí vodění. Po delší pauze se to vrátilo o dva kroky zpět, takže opět kousání, opět navážení se do člověka.
Bylo mi vyčteno, že "nepoužívání hůlky ze mně hodnější tetu neudělá", tak v úvodu svůj klacek představuji, že jej také mám. Přesto radši používám lano. Zkusili jsme tedy postoupit dále, a to ve fyzickém tlaku, v dotecích. Pokračovali jsme ve vodění. Celou dobu jsem se snažila zastavovat na slovo "stůj", na úplném začátku bylo zatažení za ohlávku velmi silné, než se něco stalo, a přidala jsem k tomu hned zkraje zavlnění vodítkem tak, aby jej kůň viděl, ale zatím jej necítil. Proč, bo. Ne, používám zavlnění vodítka k zastavení všeobecně, k podpoře slovního povelu "hou". Lanetta jsem ale "hou" neučila, nevěděla jsem, na co je zvyklý, a "stůj" mi přišlo univerzálnější, že by jej mohl znát, zároveň v praxi mu toto říkám, když chci, aby se nehýbal z místa. Zatažení za ohlávku pomalu ustupovalo, a přecházeli jsme už jen k slovnímu povelu a zavlnění, což kůň začal velmi rychle chápat. V tlaku jsme začali s couváním, což mu na začátku činilo velký problém. Když jsem zatáhla za ohlávku směrem zpět, do koně, okamžitě se ohnal. Ve videu níže jsme nejprve hráli hru "vypadni z mého území", což se Netoušovi zřejmě líbilo, protože se mohl vyřádit. Zároveň mi dával najevo jeho hranice nespokojenosti. Poprvé jej to velmi rozhodilo a uvědomila jsem si, že útokem na člověka dává najevo, že je mu celá situace nepříjemná. Zároveň kousání byl naučený zvyk, jak se aktivně bránit, když nechtěl. Tudíž kousání nebyl útok na člověka jako takový, projev nějaké agrese, ale jen odpověď na akci člověka vůči koni. I proto jsem byla ráda, že jsem zvolila postup "nemlátit". I když občas jednu plácanou schytal, když už mne opravdu chytil. Myslím si, že je to přirozená reakce i ve stádě. Kousnul jsi mne, já tě kousnu také. Můj názor na čitelnost. Když se jen ožene, varuji, neplácnu. Když přijde dotek, přijde reakční dotek. Nakonec vodění, a troška couvání.
V další práci jsme začali opět volností, kdy jsem po koňovi chtěla, aby na pobídku nereagoval útokem, ale následováním. Když je ten kůň takto "špatně naučen", je to těžká práce. Ale Netouš se velmi snažil, a "pojď se mnou" si srovnal po vysvětlení hned napoprvé. Přidali jsme i další zóny tlaku, tedy na nos -zacouvání, na záď - odstoupení pouze zadkem, což kůň nechápal téměř vůbec, a zkusili jsme i ohnutí hlavy. To jsem odložila na později.
Abychom se nenudili, vytvořila jsem koním "dětské hřiště", které zatím slouží hlavně jako drbadlo a okusovadlo, a tak jsme jej šli s Netoušem vyzkoušet, jak bude reagovat na jinou "legraci". Pracoval dobře, udělal mi radost, i když to nebylo precizní a vše na první doboru. Pokračujeme v tlaku, kdy v couvání již přidáváme více kroků, protože reakci na tlak už zvládnul, stačí tlak jemný. Zkoušeli jsme opět ohýbání hlavy, což je potřeba k naší metě - práci na kruhu. A samozřejmě tlak na záď.
Další cvičení bylo opakováním vodění, a hlavně ohýbání hlavy, abychom to všechno už mohli konečně skončit. Kousání se hoooodně eliminovalo, zastavování na zavlnění vodítka se zlepšilo velmi, tlak na hlavu dopadl poměrně uspokojivě, to není za čtyři, ale čekala jsem daleko horší reakci, takže jsem byla spokojená. Nakonec i troška ošmatávání, a oproti dřívější reakci, kdy mu dotek na břiše, v oblasti slabin, na vnitřní straně stehen, byl velmi nepříjemný tak, že mne před časem nakopal, tak reakce téměř nulová, takže spokojenost. V praxi se to projevuje tak, že nemusím dávat pozor, kam sahám, kůň to již snese.
Další cvičení mně zlomilo, že jsem se skoro rozbrečela. Ale i takové chvíle v životě přijdou a je potřeba se nevzdávat. Fyzický tlak se zase o dva kroky vrátil zpět, kůň chňapal, nesoustředil se, byl to děs. Přesto jsme udělali i tlak psychický, kdy jsem si vzala klacek, protože je to v tento moment na cvičení jednodušší s ním. Koně jsem pustila a přemýšlela jsem, jestli náhodou nemají opravdu ostatní pravdu, že umím prd, koně neumím číst, vlastně jim vůbec nerozumím, a oni nerozumí mně. Chtěla jsem přestat, ale přestat se má v dobrém.
Konečně poslední cvičení. V podstatě. Meta byla - odnaučit koně kousat, vyslat koně na kruh bez útoku na člověka, zareagovat na vlnění vodítka. Odnaučit koně kousání je běh na velmi dlouhou trať, až maraton. Z velké části se to povedlo eliminovat, a hlavně jsme přišli na spouštěč tohoto chování. Pokračujeme dále v běžné praxi. Vyslat koně na kruh bez útoku na člověka se mi povedlo s drobnými ale. Jedna strana byla velmi špatná, tam jsme to dostali na úroveň neútočení při vyslání, ale na kruhu se pak strašně tlačí do člověka a nechce to dělat, tam byl dle pozorujících tlak ještě velmi velký, z mé strany, protože jsem se jej snažila odehnat od sebe pryč, čemuž on nerozuměl. Více v dalším videu. Reakce na vlnění vodítka, na zastavení velmi super. Na couvání stále nerozumí. Více v dalším videu. Tímto videem jsem zakončila práci s tímto koněm na úrovni dokázání někomu něco. Mohli bychom pokračovat, aby se práce a reakce zlepšila, zrychlila, byla preciznější. Já k tomu ovšem nemám důvod. Kůň je na odpočinku, chci jen, aby se k člověku choval slušně. Pracovat jako jezdecký kůň opravdu nemusí, užíval si to cca 15 let.
Byla jsem ráda, že natáčení skončilo. Možná jsem to neměla vůbec dělat, proč mám někomu něco dokazovat, zvláště, když o to nestojí. Tato série je pouze ukázkou možné cesty. Cest je mnoho. Řešení je také mnoho. Některá jsou krátkodobá, jiná zdlouhavější, přesto trvanlivější. Já, protože mám čas, a chci, aby se cítil pohodlně především kůň, volím zdlouhavou, pro mnohé neefektivní a nepochopitelnou cestu. Toto řešení jsem zvolila pro tohoto konkrétního koně. U jiného bych třeba řešila některé věci jinak, nevím, nemůžu to takto říci. Vždy je to odhadnutí konkrétní situace, a psát, že u jiného koně bych s tímto nepochodila je fajn, ale já necvičila s jiným koněm. Cvičila jsem s tímto konkrétním. Až budu cvičit s tím jiným, zvolím třeba jinou reakci. Pro srandu jsem si řekla, že ještě porovnám práci s koněm, kterého bylo potřeba přesměrovat, a po 11 cvičeních se to snad povedlo, a práci koně, který to dělá "odmala". Zapracovali jsme s Netoušem ještě na vytrvání na kruhu, a pokusila jsem se mu vysvětlit, že na vlnění vodítkem jde i zacouvat. Takže níže.
Toto byla má cesta, mé řešení. Požádala jsem předchozí majitelku Štěpánku, aby o Lanettovi něco málo napsala. Až dodá, doplním.
Paní Štěpánka byla z Lanetta na začátku nešťastná, jak píše, přišel k ní bolavej a vyhublej. Dále pak: "Nicméně lanett je opravdu dost pokažený kůň, takové koně kupoval můj minulý šéf, prošlo mě jich rukama hodně. Osobně si myslím, že se u nás dostal do plné kondice, je nažranej odpočatej a tak se ukazuje v plné síle. Nejhorší je na manipulaci, kdokoliv se potkal s Lanettem v minulosti, tak o něm mluví špatně- jako o sprostým, nevychovaným koni. Za prvních 14 dní u mě kopl tuším 7 lidí. Taky se rád vzpínal a hrabal po lidech předníma. Vodit ho šlo tak s bičem v ruce. To vše spustilo, jakmile se rozkoukal, nažral a odpočinul si. V průběhu let se přestal stavět, jen chňapal, už to nebylo i zubama. U kování byl jak kdy. Očkování strašný. Šel po veterináři. Ošetřování jen dospělými. Děti odhazoval. Na ježdění je občas někde vysadil, nicméně byl pod sedlem obrovský pracant. Opravdu neuvěřitelně pracovitý a příjemný kůň. Snaživý. Velice lehce jezditelný. Jinak společenský. Mě přišlo, že měl rád lidi, ale někde se stala chyba. Jeho chovatel se se mnou jednou spojil sám od sebe a moc hezky mi o něm psal. Vypadalo to, že tak do tří čtyř let takový nebyl, ale pak ho prodal."
Co k němu nyní mohu napsat já, že kousání jsme eliminovali, ale nechodí k němu děti, a nedokážu říct, jak by se choval k cizím. Hrabání a stavění je vidět i na videích, ale to pouze při práci, v praxi toto neudělal nikdy. Nedávno se mu dělaly zuby, a s paní veterinářkou neměl jakýkoliv problém, choval se velmi slušně. U strouhání drobně tancuje a vymýšlí, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Co mu zůstalo, tak je snaživost při práci. Když překoná svůj odpor, jde mu to velmi pěkně. Doteky na těle, které velmi neměl rád, akceptuje již bez problému. Zároveň je potřeba napsat, že dostává konopný olej kvůli žaludečním vředům, a ježdění neprovozujeme. Možná se mu v tomto směru ulevilo.
Trošku jsem se zabavila. Sice pracovat naprosto nepotřebujeme, ale opravdu ne, ale pro tu srandu… Šli jsme tedy do práce na kruhu trochu podrobněji. Myslela jsem si, že to dám na sedm dní. Ale přestalo mne to bavit :-) Netouš teda vypadal, že jako dobrý, jdem do toho. A hlavně dnes napopáté jsem docílila cíle. Co jsem si dala za cíl. Vyslání na kruh bez protestu, což na začátku, úplném, byl protest velký s útokem na člověka, hlavně na levou stranu. A to tak, že se kůň i stavěl na zadní. Úkol dvě, zůstat na kruhu, a to včetně "odstoupení od člověka", kdy kůň na začátku opět útočil, zvláště když člověk zatlačil více, a navrch byl naštvanej. Další položka práce na kruhu jsou přechody. Tedy zastavení, krok, klus, cval, nahoru, dolů. My jsme si dali za cíl jen zastavení, krok a klus. Zastavení neuměl, respektive nevím, jak byl učen, takže jsme šli od začátku. Krok – klus problém. Klus – krok vcelku v pohodě. Cval jsme nedělali vzhledem ke krátké době a k jeho zdravotnímu stavu, i když už nezakulhal dlouho. A poslední položka – obrat do protisměru. Šlo především o to to Netoušovi vysvětlit. Ukázat mu, že není potřeba člověka zašlapat, že ten tlak si může zvolit sám, a že neuposlechnutí na první dobrou není trestné. Až na třetí. Vyskočil pak ještě problém s rukou na prsou, už vůbec jen s dotekem, když jsem po něm chtěla zacouvat. To nepatří k práci na kruhu, ale do ustoupení od tlaku. Nicméně pro mne je toto důležité, protože v běžné praxi takto koně, jakéhokoliv, ustupuji téměř denně. A není potřeba se ohánět, kousat a vztekat se, stačí udělat dva kroky dozadu. Proto jsem do nácviku zařadila i toto. Tudíž, níže pět pracovních dnů. Každý den cca do 15 minut práce, více ne. Videa mají každé asi tak 10 minut, takže pro shlédnutí je potřeba si rezervovat asi hodinku, pokud by měl někdo zájem koukat. Videa jsou popsána, bez zvuku, a divák si může ke koukání pustit hudbu jakoukoli jemu příjemnou.
1. den
Zbudovala jsem provizorní cvičiště, cca 20x20 metrů. Za samozřejmé asistence Černého, Žlutého a dokonce i Bílého koně. Bílý zůstal ve vchodu, Žlutý po chvilce odešel, Černého jsem musela vyprovodit. Pokoušela jsem se Netoušovi vysvětlit, že mávnutí lanem jeho směrem sice je tlak, ale také jakási žádost. Točení vodítkem, že je pobídka, a že bych na toto točení chtěla jeho jakousi, jakoukoliv, reakci. To byl celý dnešní úkol. Dělali jsme rozcházení a otočení do protisměru. Práce pro mne úspěšná, doba trvání asi 10 minut. Špatné tričko, to jsem si neuvědomila, proto zvířátka na zádech.
2. den
Netouše jsem vzala hned po ránu a vyrušila jsem jej z dovádění s Tenisákem, takže si mne v určitých chvílích zase trochu pletl a zároveň práci považoval za pokračování ve hře, jen s jiným "koňem". Na druhou stranu jsem ráda, že mne jako koně vnímá, je to pro mne z jeho strany pochvala. Trošičku jsem v práci přitvrdila, a to se hned projevilo. Zaklapnutí hlavy, tlačení se na mne, když to šlo, kousání. Nejmarkantnější zatmění bylo při požadavku zacouvání "ruka na prsou". To se začal ohánět všemi směry, zakousl se do provazu, odcházel pryč. Vysvětlila jsem mu to, snad to pro příště pochopil. Tento moment je pro mne docela důležitý v praxi, chci-li, aby mi někam uhnul. Když to pak řeší zubama a úplně opačně, než by mohl, je to nepříjemné. Takže budeme v mezičase trénovat. Dělali jsme hlavně vyslání do směru a obraty, pobídku do klusu s kecama zvládnul, zastavení jsme zkoušeli, ale zatím to není nikde ukotvený a budem cvičit.
3. den
Tak už na ohlávce. Především kvůli zastavování, to jsem musela přitvrdit. Dnes vyslání na kruh, zastavení, pobídka do klusu. Zastavení jsem nejprve vyzkoušela "na ruce", a i tam jsem zabrala. Tohle tedy pochopil. Na kruhu pak moc ne, tak jsem přidala více, a také dobré. Vyslání na kruh mnohem, mnohem lepší, ochotnější. Při pobídce do klusu, nebo i jen při pobídce ke svižnějšímu kroku blok, uši dozadu, zatnuté zuby. Takže jsem se snažila střední tlak držet a nezvyšovat. Pro někoho je to třeba už velký tlak, pro někoho žádný tlak. Já se snažím přijít na ten "správný" podle koně, na mírný nereaguje, na přílišný reaguje příliš, našla jsem tedy tento, vhodný pro tohoto konkrétního koně, a když si postěžuje, zmírňuju. Zároveň mírný tlak "překousává" do poslední chvíle. Za mne dnes práce hezká.
4. den
Ohlávka podruhé a trošku přitlačení, takže protest. Zastavení dochází pomalounku, sice na několik žádostí, ale bez většího boje. Vyslání na kruh funguje lépe na jednu stranu, ale to víme, že levá strana je horší na vše. Vyzkoušeli jsme obraty, ale to je zase problém. Ono je nejhorší, že Netouš něco umí, něco ho nějak naučili, a něco ho naučili úplně blbě. A to se teď odráží v tom chápání. Ale já ho chápu, proto se snažím vysvětlovat, i když, když koukám na videu na sebe, tak ano, vypadá to jako okamžitý start. Omlouvám se, to jsou ty naučené reakce. Stejně jako Netoušovy. I když to na videu není slyšet, já na koně stále mluvím. I když to vypadá, že nic nedělám, tak reaguji hlasem, usměrňuji ho slovy, intonací, hlasitostí. Můj způsob. Poslání na kruh je o mnoho lepší, téměř bez útoku, přesto naštvaně. Couvání s rukou na prsou stále špatně, stále je to povel k útoku. Tohle by trvalo ještě hodně dlouho. Dnes práce tak střední známka, něco jo, něco ne. Ale to je oboustranné.
5. den
Den poslední. Shrnuto – krásná práce, byť s drobnými chybkami. Vyslání na kruh doprava super, doleva s dopomocí, ale bez protestu a navážení se do člověka. Zastavení – napoprvé na obě strany, i když trochu pomaleji, ale mi šlo především o pochopení cviku, ne o rychlost a preciznost, to opravdu na pětkrát neudělám. Obraty na začátku dobrý, ale asi si kůň řekl "dyť už jsem to udělal a hezky ne, tak proč znova?" Chápu ho, také naučený zlozvyk. Ale bylo to mnohem lepší. Pojď ke mně má naučeno nevím jak. Prostě pohled na záď znamená zastavení. Nevím proč. Předělávat to nebudu. Naklusání lepší strana dobrý, horší strana docela boj, vždycky se naštve, zatne držku, ztuhne v zátylku, skloní hlavu. Vyvázání? Přechod zpět do kroku vcelku bez problému. Couvání s rukou zlepšení, dnes se neohnal ani jednou. Výborné.
Závěr je takový, že Netouš za pět cvičení princip práce, kterou po něm chci pochopil. Za mně ano. Abychom dosáhli preciznosti, rychlosti a dobrého provedení, museli bychom trénovat delší čas. Ale o to mi vůbec nešlo. Šlo mi především o to koni vysvětlit můj požadavek tak, aby to pro něj nebylo nepříjemné. To si myslím se podařilo. Dnes dokonce celou dobu, co jsme přicházeli na místo, zíval. A to je podle pana Hempfinga znak, že je s námi kůň rád a cítí se dobře. Poslední dobou na mně Netouš i pořehtává, když jsem poblíž. Ale to přisuzuji jeho nenažranosti a tomu, že kde jsem jakože sakriš s tou stříkačkou se sirupem. Jak jsem psala výše, takovouto práci po koni nevyžaduji, k ničemu mi v praxi není. Kdybychom měli jezdit, tak prosím. Ale s Netoušem už opravdu jezdit nebudeme. Takže i zvyšovat nároky v tomto směru je pro mne beze smyslu. Mně stačí, že mu přestal vadit dotek na těle, a nemusím být až tolik obezřetná. Povahově je ten kůň podobný Žlutému Jimovi, hračička, člověka má rád, bude s ním blbnout, bude vyžadovat jeho pozornost. Setkal se v tomto směru ve svém životě s nepochopením, proto jeho zlozvyky. Tak snad se mu bude u nás dále žít v klidu a pohodě a poznal, že člověk není jen využívající opruz.
Vezmu to od konce, a pak od začátku. Globálně, proč něco komentujete, když o tom nic nevíte? Hm. A jak vy víte, že já nevím? A i kdybych opravdu nevěděla, proč nesmím mít na věci názor? Už třeba jen takový, že se mi to nelíbí, a jaký je důvod k tomu, že nesmím tento názor veřejně napsat, když ostatní můžou psát co chtějí? Jenom proto, že není pochvalný a obdivný? Je to stále dokola. Někdo něco vyplácne na internet, protože čeká jen obdiv, a pak je strašně útočný a zlý, když někdo, jako já, napíše, že se mu to nelíbí, a nedej bože se zeptá, proč to dělá, co je účel. Abych tedy mohla něco komentovat, Mustang po mně chtěla, abych převychovala zkaženého koně. Podle její reakce zapomněla dodat, že jen a pouze jejím způsobem horsmenšipu. Že mám z koně, který mnoho let byl naučen chovat se jako pako, udělat stoj stojící v pozoru a čekající na povel, aby něco. Můj pohled - já mám radši koně s vlastním názorem, který má prostor a nebojí se říci ne, a domluvíme si svá pravidla, vyhovující oběma stranám. Vím asi, v čem je problém, napíšu ho následně. Natočila jsem tedy sérii videí s "problémovým" koněm, ale opět špatně. Po provokacích komentář Mustanga : "Vzdyt tam v tech vadich videich je to vsechno proste velky spatny Opodstatnujete svoje nedusledne vedeni vmluvami, kun vas nechape, otravujete ho nesmyslnymi dotyky a narusovanim jeho prostoru hlazenim o ktere nestoji, nacasovani uvolneni a vyvijeni tlaku opet nevhodne - vsechno sede, kun vas ignoruje a ma vas plne zuby , pusobite pro nej otravně a ne zabavně - proste si hrajete s konem tak jako i mnoho dalsich lidi kteri ale o svych chybach slespon vi a snazi si nechat poradit. Vy misto pokory tady prosazujete ze ja to delam spatne - nepochopila jste princip horsemanshipu (protoze ho spatne napodobujete a proto vam to nefunguje) to je celePrirovnani: to ze se nekdo snazi strilet na kos basketovym micem a nedari se mu trefit jeste neznamena ze je basket blbost a blba hra -pokud chci umet strilet na kos tak se muzu doma placat a zkouset a treba se jednou ze sta pokusu trefim a budu si tleskat jak uz mi ten basket jde,A NEBOOOO -> pozvu si zkuseneho trenera ktery me nauci techniku jak ten balon v rukach drzet abych se trefil ve vetsine pokusu ....Lanett je uplny pohodak kun ktery by tohle chovani mel zvladnute pri SPRAVNEM horsemanshipu takrka hned a za 11 lekci uz by zvladl celou serii cviku - tohle je proste nevhodne prezentovani vasi prace kterou se snazite zviditelnovat pod mymi prispevky tim ze kritizujete moji (viditelne funkcni praci) sama pak vytvarite jen nefunkcni napodobeniny Nemuzete ucit basket kdyz ho sama neumiteNebo muzete - ale nikdy to nikoho nenaucite spravne." K tomu mám sílu říci jen to, že i kdybych naučila koně stát na uších, nebude to správně, protože to nebude podle principu světově uznávaného horsemanshipu dle nejlepších trenérů, kteří to umí. A Mustang nikdy nepřipustí a neuzná, že se věci dají dělat jinak, že člověk po koni může chtít něco jiného, než chce konkrétně ona. Vrátím se k tomu proč to tak je. Je to zřejmě proto, že já ty "závodní" ambice nemám, a nepřipravuji koně k ježdění. Na závodech musíte být precizní, bezchybný, abyste zvítězil. Od toho tedy, jak mi bylo řečeno, ty závody jsou. Aby se dalo porovnávat. Aby tedy někdo vyhrál. Takže je jasné, že je potřeba zvíře přinutit, aby fungovalo na první dobrou. Jakým způsobem to udělám je už pak otázka, která mne trápí velmi dlouho, a vlastně i důvod, proč nemám ráda závody. Lidem záleží na vítězství a být in. Ne na zvířeti a způsobu, jak toho dosáhnu. Čest těm, kteří to takto nedělají.
A abych se vrátila k úplnému počátku tohohle všeho. Budu se opakovat, omlouvám se, zkusím to zkrátit. Vyskočila na mne reklama paní já a můj mustang, jak cvičí koně. Vyskočila mnoha lidem, hodně jsme to diskutovali. Já se zeptala, na důvod prosím, ale asi tedy špatně, proč nejdříve koně na bič znecitlivuje, aby pak vzápětí na na něj měla reakci. Dostalo se mi několika odpovědí o energii, o postoji těla, tedy o tom, jak tento cvik mám provést, a tedy vysvětlení, že znecitlivování na hůlku je dobré, protože chci, aby kůň pochopil, že je to má prodloužená ruka a neublíží a neřešil ho. Bič. Ovšem na mou otázku - proč jednou tak a podruhé jinak - jsem odpověď nedostala. Dokonce mi jedna diskutérka napsala, že ten bič vlastně nepotřebuji, protože je to o energii a ne o biči. Vzápětí jsem byla debil, která bič nepoužívá, když se to musí, a že i když bič nemám, tak na koně přece taky tlačím, koncem vodítka. Nicméně ještě chvíli předtím mi bylo nabídnuto, že mi princip horsemanshipu paní s mustangem vysvětlí. Vysvětlení jsem hledala na internetu, a nenašla pro mne uspokojivou odpověď. Ta mi byla dána na konci, před třemi dny, že princip horsemanshipu je ve vyvíjení tlaku a odebírání tlaku, včasném a přesném. A že je to přesně to, co já neumím a proto mi kůň nerozumí, jen něco napodobuji, ale úplně špatně, a kůň mně má na háku a nerespektuje mne. Na můj postoj, že pracovat jako Mustang nechci a nechci to ani napodobovat mi bylo napsáno, že to píšu furt ale že to stejně pořád napodobuji ale špatně. "Napodobuji" tento horsmenšip proto, protože jsem to pár let "studovala", učila se, četla, a následně jsem takto pracovala. Argument Mustanga - výsměch. Z toho pro mne vyplývá, že paní sice něco hezky plácá, z mého pohledu jakési naučené fráze, takové, aby se udělala hezkou a že tak to prostě je a tak je to správně. Na proti argument a vysvětlení jejího "ale" je opět jen urážka, dělám to úplně blbě, a vlastně jsem naprostý debil, kterýmu kůň nepatří do rukou. Má cenu takovému člověku něco dokazovat? Nemá. Všichni mi řekli, ať se na to vykašlu. Manžel dokonce ať takovéto lidi ignoruji. Vlastně mi to napsala i sama Mustang, že ji mám blokovat, nesledovat. Tohle je smutný princip dnešního světa. Omez se ty, abych jáááááá mohl své ego prezentovat. No a jááááá s tímhle nesouhlasím. A prooooč nemůžu veřejně reagovat na veřejné věci? Já vím, bo.
Z nějakého důvodu nejsem splachovací. Možná to je chyba. Měla jsem příležitost se nechat natočit kameramanem, tak jsem to využila. No a když jsem teda Lanetta nic nenaučila, nijak neopravila, tak to přece musí být pravda, protože to řekla ta, která má výsledky a stovky spokojených klientů. Já jen závidím. V tomto koutu světa, jak jsem již psala, o takovouto práci, myslím tím horsemanship, přirozenou komunikaci, práci ze země, kamarádství na laně, nazvěte to jak chcete, není zájem. Tady všem spíše záleží na ježdění a dorozumět se s koněm v sedle, ne na zemi. Takže já tady klienty stejně neseženu, i kdybych tisíckrát záviděla a tisíckrát chtěla vydělávat trénováním lidí. V tom to tedy není. Mrzí mně, že mi bylo napsáno, že jsem s Netoušem nic neudělala, nic nezměnila, a za 11 cvičení by s Mustangem dělal mnoho jiných cvičení a chňapání by úplně odbourala, a že já se jen vymlouvám, že zlozvyk kousání je na odnaučování na dlouho. Na videích není nic vidět, nic se nezměnilo a všechno je od základu špatně. No tak teď máme důkaz, že to je pravda. S Lanettem jsme od posledního kruhového cvičení nic nedělali. Sice ho normálně bez ničeho ošetřím na pastvině, což nebylo dříve možné, ale tak nic se nezměnilo, viditelně. Dostal za tu dobu jednou přes rypák s výtkou, ať si jde okusovat někoho jiného, že já pracuju, i když chápu, že mu zavazím. Takže ano, kousání jsem ho neodnaučila. Nevadí, že celou dobu tvrdím, že se to "jen" eliminovalo na minimum. Navíc Netouš je stejná hračička jako Jiman, takže také potřebuje ochňapávat zipy, boty, prsty, co kdyby tam něco bylo... Vyložené agresivní startování proti člověku tam není. Na posledním videu, jakmile se dostal do lehčího stresu, začal kousat. Ano, nemá to nic společného s naučeným několikaletým zlozvykem, který se v hlavě koně odbourává poměrně těžko. Prostě nemám pravdu, prostě jsem ho to neodnaučila za hodinu a basta. Nemám ani ten respekt a koně otravuji nesmyslnými věcmi, prostě otravná moucha. Netouš se naštval, protože jsem nebyla hodná teta bez biče, a byla jsem malinko "přísnější". A to bylo špatně. Pro toho koně. Hned mi to dal patřičně najevo. Ale ona mi to přece Mustang psala hned na začátku, že s tak velkým tlakem u problémových koní, ke kterým ona jezdí, neuspěji. Lanett ale není problémový, sama psala, že je to naprostý pohoďák! Tak jaktože ta větší míra tlaku vyvolává agresi ze strany koně? Řečnická otázka. Tudíž, když jsem trvala na tom, že má Lanett přejít přes překážku, bylo to špatně, on řekl ne, a já byla černá (podle Mustanga určitě málo, stále šedá, stále nuda) tak mu to v hlavičce seplo, že se má ohnat a bude mu odpuštěno. Ano, i na tomto videu mu jednu plesknu, už bez varování. Varovala jsem jej dostatečně několikrát předtím. A i když ten černej pleskanec dostane, k ničemu to není. Co je tedy lepší, umlátit koně do bezvědomí, a on to na 10 minut, nebo toto cvičení dělat přestane, nebo dokolečka opakovat ne nedělej to, dokud to nepřeskočí v té hlavě a opravdu, ale opravdu to jednou přejde? Ať si to udělá každej jak chce a klient je spokojenej, já vím, že bych spokojená nebyla, protože trvám na tom, že se to zase vrátí, když to je jen "vydřený". No a pak máme dvě situace, které mne na jednu stranu rozhodily, na druhou stranu jsem je vyvolala. První je, že jsem po koni chtěla klus na kruhu, a působila jsem a působila, koncem vodítka že ano, a chtěla po koni, aby z klusu přeskočil kládu. Ten jednak nic skákat nechtěl, a druhak zase, zase! příliš tlaku. Prosim vás, jak se rozklusává kůň na kruhu, když se mu nechce.... já to zřejmě neumím. To už ovšem v hlavě koni přecvaklo trošku více, a začal ošklivě koukat, a nejen to, vypálí po mně zadnicí. Co chcete cvičit s naštvaným koněm.... Chtěla jsem se aspoň sama sebe pochválit, že ten kruh jsme zvládli.... A ono prdlačku. Vyslání ještě zvádnul, i přes jeho blok a odpor. Ale zase se začal tlačit na mne, a to na tu jeho horší stranu. Šedě jsem odháněla, odháněla, i jsem mu řekla, ať toho nechá, že mně tohle fakt nebaví, ale samozřejmě on nevěděl čeho, že... kůň lidské řeči nerozumí, a mé koňské řeči už vůbec ne. Tak jsem to vyhrotila, a Netouš to vyhrotil taky až do agresivní reakce, kterou Mustang nazývá ve svém videu s Cameronem "fakáče". Tak jsem se situaci snažila uklidnit a skončit v dobrém, cvikem, který udělá správně a já ho pochválím. Naštvaný kůň si asi řek, že když si toho otravného, obtížného hmyzu, kterej po něm chce nějaký nesmyslný věci a vůbec jim nerozumí, nebude všímat, a bude ho (míněno mne) ignorovat, tak že to bude pro něj přínosnější, a já po dvou kroužcích se zatnutím zubů dám pokoj a necháme celýho trapnýho cvičení, při kterém se stejně nikam nedostanem, a děláme to naprosto špatně. Tak jsme udělali dva kroužky, já byla spokojená, a kůň mohl tradá se na celý nějaký trapný cvičení vy....kašlat. Celá ta trapná kopie horsmenšipu, kterou provozuji, s naprosto fatálníma chybama, je pro koně nepochopitelná, tak co jako koho chci učit a proč se jako trapně zviditelňuji? Jak jako s tímhle "uměním" si můžu dovolit někoho poučovat, nedej bože kritizovat? Zvláště pak, když mi v tom Mustang fandí? No proč bych se pak neztrapňovala, když mám její podporu.... Prej už se mám ptát v SZ (soukromá zpráva) když mně bude z její naplňující a perfektní práce s výbornými výsledky něco zajímat. No, sice nevidím logiku v tom, ptát se na práci, o které jsem několikrát napsala, že jí takto dělat nechci, ale tak budiž. Kdyby odpověděla normálně a dokázala své jednání a tvrzení (i co se věcí proti mně týká) obhájit, možná. Ale platit někomu za něco, co kritizuji a vidím jinak je malinko mimo, tedy podle mne, proč bych to měla dělat. A já vím, co mně štve a proto se chovám jako dítě. Že mě stále háže "pod sebe", že ona je velká trenérka, která to umí, a já neumím nic a musím se to od ní naučit, takže vlastně mám držet hubu. Okolí je rozumnější, mám se na to vykašlat, takové lidi ignorovat, a hlavně hlavou zeď neprorazím. Ne, neprorazím. Ale nějak nevidím důvod, proč bych nemohla mít názor a věci komentovat, když k tomu mám co říct, i když si ostatní myslí, jak tomu nerozumím a jak vše co dělám je úplně na dvě věci. A jak řekl Tom, délka praxe v tom nehraje roli. Někdo jezdí celej život autem, a jezdí blbě, někdo rok a jezdí jako král. Pravda je, že bych nemusela mít potřebu stále někomu něco dokazovat. Vždyť už jsem to zažila tolikrát, s pizdou Vendulou, s Jasanem, s Palmovkou... Proč bych měla potřebovat uznání od, teď nevím, jak to nazvat kulantně, lidí, kterým jsem naprosto buřt, a kteří neznají nic jiného než jen vlastní dokonalost a jak správně urazit okolí. Nikdy se tak nestalo, a nikdy se tak nestane, protože v tomhle konkrétním případě já nemám potřebu se něco učit (což je špatně že), proč bych se měla učit něco, co se mi nelíbí, tak o sobě tvrdím, jak jsem dokonalá. Zas jen jeden z "argumentů", když dojdou argumenty. Mateřská školka hadr. A přiznám se, že sobě nerozumím, proč se vždycky nechám strhnout. Asi proto, že v té mojí hlavě jsem stále v té mateřské školce....
Už to nechci omílat, ale ráda bych ještě dokončila myšlenky, i když jsem většinu věcí z toho už napsala, a ne jednou. Když přijdu ke koním, Lanett za mnou běží, nebo jdu kolem něj, šáhnu mu na čumák a on neudělá nic, v hlavě mi zní slova Mustanga "nic jste s tím koněm nedokázala, zbytečně ho otravujete, nemá respekt, má vás někde, kouše pořád, děláte všechno úplně špatně". Chce to čas, a ono to přejde a i z té hlavy tohle vymizí. Začalo to obyčejnou otázkou "proč znecitlivujete na bič, když vzápětí chcete na bič reakci" s odpovědí "jestli neznáte princip horsemanshipu, ráda vám ho vysvětlím". Nechtěla jsem vysvětlovat princip ničeho, chtěla jsem jen vědět, proč dělám něco, když vzápětí chci úplný protiklad. Vysvětleno mi bylo jen, že jde o energii, kterou do toho dávám, vůbec ne o bič, a nakonec jde o naučení, že bič je má prodloužená ruka. Za mně stále neznám odpověď a vysvětlení jsem se nedočkala. A nebo jsem ho nepochopila. No a pak se to rozjelo, poslala jsem video své práce, které jsem vysvětlila, popsala situace, a napsala, kde jsou chyby. Odpovědí mi bylo, že tam paní vidí chyb tisíce, že někam neukračuji před koně, či co, že stále tlačím vodítkem a i když nemám bič/hůlku/mrkvovku, tak ten konec vodítka také vyvíjí tlak, že mi kůň nerozumí, a že se koně ptám a kůň se ptá mně. A že když mi to takto vyhovuje, tak ať tak klidně pracuji, ale že kdybych se to chtěla naučit správně, tak že mi to ráda vysvětlí. Za peníze samozřejmě. Co je správně a co je špatně? Špatně v tomto okamžiku bylo, že nedodržuji postupy a pravidla horsmenšipu Mustanga, které má ona naučené a které se musí dodržovat přesně, jinak kůň nebude chápat a fungovat. Všude Mustang píše, že používá metodu Clintona Andersona, vybavení Clintona Andersona a mně osobně napsala, že ji je líto, že neumí být tak "drsná" (použila jiné slovo, ale už si to nepamatuji) jako Clinton a ti horsmeni všeobecně, že by výcvik byl rychlejší a efektivnější. Napsala jsem jí, že by bylo fajn, kdyn´by používala méně agrese, ale bez úspěchu. To mi hodilo stopku a její videa jsem chtěla přestat sledovat, ale stále mi vyskakovala, stále jsem dávala skrýt, ale blokovat jsem nechtěla, já to prostě nemám ráda. Přesto jsem shlédla všech myslím 15 videí prezentace Andersonovy metody s tím, že se musí vše přesně dodržovat, jinak to nefunguje, upadla mi brada, "lonžování pro respekt" jsem nepochopila - jak lonžováním získám respekt u koně??? , což bylo následně vysvětleno, že - u koně získám respekt tím, že jím budu hýbat. Ahaaaa.... Tom se tady smál, protože já jsem se s tím hochem v počítači hádala a "nadávala" mu, co to kecá za nesmysly. Někteří mi psali, že jsem odvážná, že jsem vůbec nějaký video dokoukala do konce, natož že jsem shlédla všech 15. Když pak před Mustangem proskočil kůň "kruhovkou" a za pár minut mu nafackovala, protože strčil čumák do jejího prostoru, už jsem nevydržela a tím vlastně začalo všechno s Lanettem. Ničemu nerozumím, pletu hrušky s jabkama, neumím, nechci, nedělám, jsem úplnej debil a jen se snažím prezentovat, trapně prezentovat. Až přišla věta " až natočíte video..." Odepsala jsem, že žádného zkaženého a problémového koně v okolí nemám, tak že až na nějakého narazím, tak že tedy natočím. Já jsem ovšem netušila, že to musí být "přeměna okamžitá" během jednoho cvičení, tedy jedné hodiny (časové, 60 minut). Lanett mi tenkrát neuhnul prdelí, když jsem jej šťouchla, navíc mně měsíc předtím nakop, když jsem mu sáhla na stehno, a to fakt byla mířená, promyšlená rána, a jeho ochňapávání při každém doteku na těle, na tlamě zvláště bylo sice nepříjemné, ale ne smrtelné. Řekla jsem si aha, a pustila jsem se do toho. Tragedie největší, všechno špatně, prostě neumím, nevím, nedělám, chyba chyba chyba. Přesto jsme na žádost pracovali dále, vše je popsáno v této rubrice "akce Lanett", tak to znovu vypisovat nebudu. Mustang ignoroval, a když neignoroval, tak shazoval a plival, a nečetla jsem nic jinýho, než jak je všechno úplně špatně, protože nepoužívám hůlku, to je ten nejhlavnější problém, a také jsem šedá, takže nuda nuda, šeď šeď, práce s koněm úplně o hovně (s prominutím). Prostě a jednoduše, neudělala jsem to podle ní, podle jejich naučených postupů a nekoupila jsem si její kurz a nepostupovala podle přesně daných pravidel. Ani jednou jsem neznecitlivovala koně na hůlku, při práci hůlku vlastně vůbec nemám, tedy ano, párkrát mám, ale to si asi Mustang nevšimla, protože takto podrobně neztrácela se mnou čas. Kůň kouše pořád, protože to, že je to na delší dobu je jen moje výmluva, protože jsem koně systematicky dlouhodobě neplácala přes rypák, kdy by tento postup byl efektivní a rychlý a kůň by hlavně na jedenácté cvičení už dělal spoustu dalších cviků. Proč? Protože to je naprostej pohodář, ono "vyhryzávání" po člověku přece není žádnej zlozvyk, a stačí to dělat černobíle. Ještě krátká poznámka k "jedenácti cvičením". Mustangova běžná lekce trvá 60 minut. Vycházím tedy z toho, co píše na svých stránkách, že jedna lekce = 60 minut. S Lanettem jsem se snažila "jedno cvičení" stihnout do dvaceti minut. Jednou nebo dvakrát jsem přetáhla na půl hodiny, protože jsme si trošku ujasňovali pozice. Vycházím z toho, že se obecně říká, že pozornost se udrží cca 20 minut. Některá cvičení pro změnu byla kratší. Když bych to tedy dala do časového porovnání s Mustangem, tak jsme vlastně to, co jsem chtěla udělat, udělali za 4 hodiny. Tedy jsme to zvládli (vlastně nezvládli) za 4 cvičení. Abychom byli na Mustangových jedenácti cvičeních a jakýchsi zvládnutých cvicích (nevím tedy jakých), mohli bychom cvičit "naším tempem" dalších 21 cvičení. Dvakrát tolik, ve dnech vyjádřeno téměř měsíc, protože pak také necvičím s koněm denně. A hlavně nemám tušení, jaká cvičení bychom měli se 17 letým, zpruzelým koněm cvičit. Takže to k tomu. Nicméně po čase jsem podpořila na Mustangových stránkách negativní komentáře vůči její prezentaci. Reakce byla, že se mne nikdo na nic neptá a stále komentuji. Když mám něco veřejně, na veřejné síti, patrně je jakési skryté pravidlo, že komentovat můžou jen ti, kteří se mnou souhlasí a plácají mne po ramenou, to jsem už za těch pár měsíců vyzjistila. Pakliže s prezentovaným nesouhlasím, musím držet hubu a dotyčného zablokovat. Pro mne nepochopitelné, ale prostě to tak funguje, alespoň tedy já to takto mám vyzkoušené. No a i když argumentujete logicky a věcně, mnohokrát protistrana "argumentuje" shazováním a urážkami. Opravdu divný svět, ten internetový. Mustangovi jsem naspala, že po mně chtěla zdokumentovanou nápravu zkaženého koně, vložila jsem odkaz, takže komentovat její práci můžu. A rozjelo se to na novo, nic nevím, jsem úplnej debil, nic jsem nedokázala, jen se vymlouvám, dělám vše totálně špatně. A proti tomu už nelze bojovat. Napsala mi také, že když budu chtít o její práci něco vědět, že mám napsat soukromou zprávu. Logika věci, když napíšu, že jako ona pracovat nechci, tak se asi budu vyptávat na její práci, a že když nechce, abych jí otravovala, tak jí asi budu psát... Mám to s tím koněm prostě stále před očima. I když já, a snad i pár dalších, vidím, jak ta chvilka šaškování s koněm pohnula, jak změnil svůj přístup ke mně, k mým požadavkům... Že na něj můžu s klidem šáhnout, a on se hned neožene (až za chvíli), že mu můžu šáhnout téměř kamkoliv, že ho postříkám repelentem (což na začátku okamžitě odcházel pryč, kopal nohou pod břicho) a on stojí a "jen" mrská chvostem (a to jsem ani nepoužila znecitlivování na bič, abych ho to naučila, prostě jsem na něj prskala za pochodu a chválila, jaký to je strašně hodný kůň, naprostý opak, viďte), že mu nakapu do oka, když se nedávno drbnul a měl ho oteklý, jen tak, bez ohlávky, uprostřed pastviny, což předchozí majitelka Štěpánka vyprávěla, že to nebylo možné mu oko ošetřit, že mu namažu porejpaná místa balzámem a on nikam nezdrhá, neohání se, stojí a kouká, jak by lahvičku mohl sežrat, ale nic víc. Že když mu lehce šáhnu na záď a poprosím ho, aby ustoupil tak okamžitě odstoupí, bez vztekání, bez útoku, bez protitlaku. Lanett funguje v běžném životě perfektně, jako každý z našich koní. Když mi jej Štěpánka předávala, říkala mi, že je k němu potřeba mít ten "chlapský", přísný přístup, že je takový a makový. Ano, ze začátku byl potřeba. Ale Lanettovi jsem ukázala, že to potřeba není, že můžeme fungovat i na naprosto jiné hladině než já přikazuji - ty posloucháš, že můžem být v pohodě a respektovat se navzájem, a že je potřeba i přístup laskavý a chválící. A Lanett se velmi rád nechá chválit. Ale osobně si myslím, že hlavní důvod jeho změny je to, že právě nemusí pracovat, nejezdí, a nejsou tady děti. Kdyby se vrátil do předchozího života, byla by práce mnohem složitější a náročnější, a kdo ví, jestli by to vše nespadlo na úplný začátek a už z toho nešlo vystoupit. Jediný co mne na tom všem mrzí, že tento můj názor - kůň potřebuje čas, individuální přístup, spravedlnost a laskavost a ne jednu metodu, ale složeninu spousty vědomostí a umění - je shozen a zašlapán. Přesto Mustang na svých prezentacích často píše "Chcete mít kamaráda, perfektního parťáka, který vás nezradí?" Ale za mne dělá úplně něco jiného. Chce mít z koně poslušnou loutku, kterou může precizně ovládat. Já tohle nechci a zároveň se mi to nelíbí. Ale lidé tohle chtějí, tyto věci obdivují a chtějí, aby jejich kůň byl takto vycvičen. Mustang tedy bude mít mnoho zákazníků, a určitě spokojených zákazníků, kteří budou svého koně perfektně ovládat bez ohledu na jeho názor a potřebu se vyjádřit, že třeba něco není v pořádku. Škoda té slepoty. Ale už není v mých silách proti tomuto bojovat. Musím si jen v hlavně srovnat, že se nikdy nedostanu do popředí, že mne nikdo nechce poslouchat, a že mé názory nebudou nikdy uznány. Děkuji tímto té hrstce, kteří si myslí opak a jsou na mé straně a podporují mě. Největší problém je, že já s koněma pracovat nepotřebuji, nejezdím, a tedy nemusím "nic řešit". To vadí. A když musím, tak to vyřeším, umím to vyřešit, a v drtivé většině se mi to vyřešit povede. Ale jak píše Mustang - jááááá pracuju s lidmi, to se nedá srovnávat, to je úplně něco jiného. Ano, pomáhá lidem s koňmi, a má výsledky a úspěch. Já chci spíše pomáhat koním, tak se nechytám....
A abych to zakončila úplně. S Lanettem už pracovat nebudu. Ještě jsem měla záchvat, že ho naučím couvat na vlnění vodítkem - jojo hru. Po dvou saženích jsem se na to vykašlala, proč se trápit, k ničemu to není, v životě to nepotřebujem, a není třeba nic nikomu dokazovat. Co má umět umí, chovat se umí, ve stádě nedělá problémy. A jestli mám ještě někdy někomu něco dokazovat, tak ať přijede, a podívá se, jak to vše u nás funguje. Pak se můžeme bavit.
Tentokrát jsem se pro to rozhodla samostatně. Říkám to i ve videu, napíši to ještě jednou. Pozorovala jsem Netouše celý léto, a musím přiznat, že jsem z Mustanga už úplně vybzikaná. V hlavě mám jen "nic jste s ním neudělala, ten kůň vás nerespektuje, vyhryzává furt, kecáte, že odnaučit koně kousat je na dlouho, děláte si srandu, jste šedá" atd. Nicméně z mého pozorování jsem usoudila, že "ten kůň nemá cit". To se pak můžu přeskočit na něj netlačit či tlačit jemně, když nedokáže vnímat ani koňské drsné signály "uhni". A když jsem zavírala bránu, a potřebovala jsem, aby mi Netouš uhnul, jenže on spal, či co, a já naznačovala, naznačovala, rukama jsem mávala, nohama jsem mávala, až jsem do něj musela kopnout, aby vůbec zareagoval. Řekla jsem si tedy, že v rámci naší jakési spolupráce ho zkusím trochu pošťouchnout a probudit v něm ten cit. Na fyzický tlak, dotyk, to reaguje celkem dobře. Ale to psychično... Natočím to na video jen ze zvědavosti, jsem z toho totiž docela nervozní, tak se možná ani nechovám standardně, aby, jestli se něco stane, bylo vidět, jestli se něco stalo. Byť z předchozí aféry vím, že nedokážu vlastně vůbec nic, tak jsem sama zvědavá, jestli ti, co tu změnu viděli a zaznamenali, jestli ji zaznamenají i tentokrát. Tak hups do toho po hlavě. Snad to nebude trvat dlouho. Ještě jen poznamenám, že jsem učinila pokus Netouše zhorsmenšipovat na vlnění vodítkem. Vykašlala jsem se na to. Netouš nechápal, vypadalo to naprosto děsivě, a k ničemu to nebylo. A já nepotřebuju dokazovat, že naučím koně kdejakou... cypovinu. Vlnění vodítkem mi k ničemu není, bylo by to jen dokazování si něčeho, pro koně přínos nula. A já ráda koukám na svět očima koně, i když mi to někdy hooodně nejde.
Já popravdě nevím, jestli to má smysl. Úsměv. Pořád se mluví o přirozenu, přirozené komunikaci, přirozený chov, vše je potřeba dělat přirozeně.... Tak proč toho koně prostě nebrat, že je přirozeně Stoupa a nenechat to bejt. V předělávání koně bych viděla smysl, kdyby byl mladej, kdyby byl nějak využívaný, kdyby to mělo ještě nějaké pokračování. Netouš už se tu jen bude pást, šťouchat s Tenisákem a bude "jen jeden z dvanácti". Prostě jestli to není zbytečné stresování se z obou stran. Já osobně mám tedy stres z toho, že to "musím" dělat v určité hladině. "Na problémového koně takhle nemůžete tlačit, u problémového koně musíte pomalu opatrně...." Já pracuji s tímto koněm. A na toho koně stále nevím, co platí, a to mně stresuje. Nejdřív, když zatlačím moc, tak mně sežere. Za chvíli když na něj mávám s bičem a dělám bu bu bu, tak usne.... Podle mně si řek, že nějaký cvičení mu je někde. Dneska jsem na něj zkusila horsmenšipovské bububu, tak jak je to vidět na videích, když horsmeni řeknou člověku buď černý. Nedotáhla jsem to do konce, a koni řekla, že to je pěkná cypovina, co? Pak jsem zkusila natrénovat aspoň odehnání, když třeba v praxi chci, aby uhnul. Co by řekla Mustang? Ten kůň tě nerespektuje. Ne, nerespektuje, on na mně s celým cvičením a reakcema přímo sere... pardon. Zatlačení přímo na nějaké místo je ještě k světu. Tak možná zjemníme jen to. Zítra to zkusím, a uvidíme. Dneska to nebylo nějak špatný. Třeba nad tím přes noc zase trochu popřemýšlí.
Po včerejšku jsem se dnes potěšila. Změnila jsem taktiku, a trénovali jsme jen fyzický tlak, couvání, ustoupení předkem, ustoupení zadkem. Jestli se nám to podaří, a bude stačit položit ruku a Netouš uhne, budu spokojená. Nevím, jak dlouho to bude trvat, uvidíme.
Ještě bych se vrátila k biči, mrkvovce, hůlce. Respektive k tomu znecitlivování. Přemýšlela jsem tedy i nad tím, proč je úplně nejlepší pracovat s bičem v ruce, když tlak na koně vyvíjím i točením koncem vodítka. Když to pojmu z pohledu čistě tlaku, tak za mně je to jedno, čím tlak vyvíjím, ne? Ne, dobře. Nejde vůbec o to, jestli jsem bez biče hodnější nebo šedá. Já bych položila otázku drobet jinak - co byste dokázali bez toho biče? Když jsem zas k mé smůle viděla video Mustanga, kde vždy jako první vyšle koně do prostoru a uhoní ho bičem, první, co mně napadlo bylo - kdybys tam nešvihala a nemlátila kolem sebe jak smyslů zbavená mrkvovou hůlkou, dosáhla bys bez toho biče toho, co s ním? A to neplatí jen pro nejlepší trenérku která to tak bezvadně umí a má cit pro koně. Viděla jsem více případů. No a když bič vs. konec lana srovnám z jiné stránky, tak bič v ruce mi prodlouží lano o cca metr a půl, což někdy je hodně potřeba. Vše má svá pro a proti. K tomu znecitlivování. Říkala jsem to včera i dnes ve videu, Netouše asi někdo docela slušně znecitlivěl na hůlku, jeee to by měla Mustang radost!!! A já jsem to prostě stále ještě nepochopila. Já přece chci, když budu mávat a skákat a švihat atd, aby ten kůň reagoval, energie neenergie. Ale asi si to prostě myslím špatně. Že se tímto takto učí třeba nastříkat koně repelentem? Bože můj a proč? No, asi protoč. Musím tyto otázky začít ignorovat, protože na ně nikdy nedostanu odpověď. Každopádně jsem dnes sice bič vzala sebou, ale nepoužila. A asi už ani nepoužiju, když na Netouše nemá žádného vlivu. Ani když ho s ním praštím, tak co. Ještě bych mohla vytáhnout bič lonžovací, čistě ze studia reakce koně. Jen abych ho pak stihla zahodit...
Takže jedeme dále v linii zjemnění tlaku rukou, kdy bych ráda docílila toho, že koně odtlačím jedním prstem, to by byl vrchol, supervrchol by byl, kdybych ruku jen přiblížila. Zdar příště.
Dnes jsem vyhlásila přestávku, ještě před tím, než jsme šli cvičit. Včera se mi jeho reakce moc líbily, Netouš pomaličku začíná přehazovat, a já nespěchám, nemám kam, tak ho nechám popřemýšlet. První asi tak 3 minuty videa klidně přeskočte, myslela jsem, jak natočím krásné nasazení ohlávky, které mimochodem zvládá 300%ně lépe, než na úplném začátku, o vodění platí totéž. A ono prd. Dneska jsem přišla příliš brzy, mne také potkala škola, z dospěláckého hlediska, takže Netouš a téměř všichni ostatní spali, odpočívali. Tak jsem se ho pokusila probudit s tím, že jej o více jak 10 minut jeho času neoberu a pak může klidně pokračovat až do aleluja. Ale opravdu se mu nechtělo. Jasně, no co toto je, co je tohle za názor, kůň není žádný koníšek, který chudáček musí poslouchat páníška, přece koně nebudeme balit do bublinkové folie a dělat ťuťu ňuňu, pak nám bude skákat po hlavě.... Sorry, že tento názor nesdílím a myslím si naprostý opak, že kůň ano není chudinka, na kterou se nesmí šáhnout, ale myslím si a zastávám názor, že je fajn a potřeba se ke koni chovat slušně a s ohledem. A nějaký kecy děti musí do školy, dodržovat cosi, já musím do práce, bla bla bla. Člověk si svůj život plánuje, ano, musí do práce, ale ví, kdy to přijde, ví, co ho ten den čeká. Koně možná mají rádi stereotyp, asi tu jistotu v něm. To bych ale musela dělat všechnu činnost okolo nich přesně na čas. A já stereotyp navíc nesnáším. Takže nechodím ke koním v 8:00 přesně, nejdu pokaždé nejdříve sbírat kobylince, prostě to je jak to přijde. Nějaký biorytmus jistě funguje. Třeba že svítí sluníčko, hurá, po 3 dnech, tak se konečně můžem trochu nahřát. Ráno svítá také pokaždé jinak, a vše je jen přibližně. Možná to zní tak, že si protiřečím. Patrně to nedokážu správně vysvětlit. Základ všeho je, že - kůň nemusí. U mě ne. A je k tomu mnoho důvodů. A mrzí mně, že jsem na to přišla hodně pozdě, a mnoho let jsem promarnila tím, co předvádí některý okolo, a které společnost žere. Protože jsem byla stejná, jako oni, měla jsem stejné názory, stejné pohledy. Ke smůle koní. Vrátím se zpět k cvičení s Lanettem. Takže v prvních 3 minutách se ho snažím přesvědčit, aby došel aspoň ke kameře. Nakonec se povedlo. Cvičili jsme naprosto totéž, co včera. Princip je v tom, aby kůň nejprve pochopil, o co jde, co chci, a pak jen zjemňovat, ubírat. Netouš mé požadavky pochopil, teď musí jen překonat své bloky a návyky a začít přemýšlet jiným směrem. Proto jsem dnes otravovala jen krátce, ale zase tak, aby to, co po něm chci, splnil. Přestávku dám uvidím, počítám týden, záleží na počasí. Až se naskytne první hezký den po týdnu, tak to zase zkusíme. Do té doby pápá.
Pokračujeme s Netoušem v týrání. Patrně jsem uspávač zmijí, protože se kůň přepnul do nějakého modu spánku, než to do hlavičky doleze... Ale ona to možná bude jeho přirozenost, a měla bych jí započítat do tréningu, reakce prostě budou pomalejší, dyť co. Nejsme na závodech. A ne každej máme pro práci nadšení, že. Pauza opět udělala svoje, ale v rámci možností a pohody nevyvstal nějaký nečekaný problém, jen se pak v menší míře vrací naučené zlozvyky. Za mně pohodička, teď ho nechám zase popřemýšlet, protože nemám čas, a zas příští týden něco podniknem, a podle toho, jak to bude vypadat, toho buď už necháme, nebo se ještě chvíli potrápíme. Tak zatím se mějte krásně.
Po krátké pauzičce jedem dál. Netouš dále usíná, a já ho nebudu moc dlouho trápit dále. Stále opakuji jako papoušek a furt s tím otravuju, že pracovat nepotřebujeme, takže tomu dávám dva, tři pokusy, a je to dobrý. Pro mne dobrý. Horsemanku by asi trefil šlak, kdyby tohle viděla a zas bych to dělala celý úplně blbě, kůň mi nerozumí, dávám nejasně signály.... ale furt ten mnou nenáviděný horsemanship dělám, jenže ho dělám špatně. Co tak konečně uznat, že pracuji prostě jinou metodou, a ty strašný chyby a šedost a bez hůlky a já nevím co všechno, nejsou chyby, ale jiný styl.... Já jsem si po cvičení říkala, že k tomu něco chci napsat, ale já jsem zapomněla co. Něco ve smyslu - pracuji metodou horsemanshipu. Takže horsemanship je už metoda a ta má svoje pravidla. A já tedy metodou horsemanshipu nepracuji. No, asi konec tečka. Já jsem tu myšlenku prostě zapomněla :-) Takže dnes zas chvilku prácička, trošičku stresíčku, a v praxi trénujeme taky. Prostě pohoda :-)
Chtěla jsem dnes naposled ... a on mi to Žlutý Jokin' Yellow horse zas vymyslel jinak. Ono se to natáčení videa s Netoušem týká, i když je historka úplně o něčem jiném....Říkala jsem si, že jestli to dnes bude ucházející, tak to bude naposled a jdem se nechat žít. Připravila jsem si dnes stativ, strčila do něj telefon, zapla natáčení, a šla pro Netouše. Nikde nikdo. Mezitím jsem se stavila u Diega, přišel Pedrouš, a než jsme nasadili ohlávku, tak koukám, Žlutý kůň u stativu. Tak jsem na něj houkla, co tam dělá, táhla Netouše, ať aspoň jde, no a když jsme přišli blíž, kůň už měl jen prázdný obal v držce, a telefon ležel na zemi tak, jak vidíte na fotce výše. Nezmohla jsem se na nic. Řekla jsem mu, že není normální, a přemýšlela jsem, jestli mám teda Netouše pustit, nebo co vlastně teď mám dělat.... Telefon v hajzlu, kůň se mi směje... Tak jsem telefon strčila do kapsy, odehnala Žlutého nesmysla, bo se na nás furt lepil, a s Netoušem jsme chvíli jen opakovali. No a klasicky, až to budu moct natočit, tak to bude "ale on mi to doma dělá" - tedy když to máme předvést, tak samozřejmě kůň vše zapomněl a při natáčení to bude opět tragédie. Netouš pracoval skvěle, trochu jsem mu pomohla u ustoupení předku tím, že jsem ho držela blíže ohlávce a manipulovala s hlavou, a to byla asi ta kapička, která mu k pochopení chyběla. Ustupoval úplně v pohodě, na obě strany, na tu lepší na menší tlak, ale i na druhou stranu velmi dobře. I vyslání na kruh bylo jen na zvednutí jedné ruky, ukazující směr, na horší levou stranu jsem sice zatočila vodítkem, ale to byla spíše špatná, zbytečná, naučená reakce, nebyla vůbec potřeba. Za 5 minut hotovo, a já jsem šla raději vymýšlet, jak dostanu aspoň fotky z telefonu, mám tam nahrány ještě nějaké hlasové soubory, které by bylo fajn vytáhnout, ale tak nebude-li, nezmoknem. Banku jsem vyřešila hned po obědě, a teď už si jen zvyknout na nový telefon. Když si představím, že bych si měla kupovat, jako některý, telefony za 10 a více tisíc, tak by mne asi v ten moment jeblo, s prominutím. Tohle byl už starší, i když naprosto funkční placatý telefon, a v šuplíku už čekal další, který jsem měla v úmyslu mít jen jako foťák a mapu na cesty. No tak nic, člověk míní, koně mění.
Dnešní video je už opravdu poslední. Lanett měl, a nebudu tvrdit, že stále ještě nemá, problém s prací s člověkem. Pokusila jsem se co nejšetrněji, jak to umím, koni vysvětlit, že práce není jen opruz a není to jen nesmyslné vymáhání jeho aktivity různými prostředky. Na úplném začátku byla, troufnu si říct, až nenávist k člověku a k požadavkům z jeho strany. Kousání, kopání, odmítavá reakce na doteky. Jako úplně prvopočátek bylo potřeba koni vysvětlit, že člověk není nepřítel a není potřeba se k němu stavět negativně. Pak jsme zkoušeli projít pár cvičení tak, aby kůň hlavně pochopil, o co jde a reagoval adekvátně vůči požadavku, což třeba byl problém při zastavování. Bylo nutné vynaložit dost "síly", aby bylo možné jej zastavit. Nyní Lanett zastavuje na slovní povel. Další kategorie byla práce na kruhu, i když jsme ji zařadili i v první fázi, šlo v ten moment spíše o jeho reakci na pobídku, která byla poměrně agresivní. Ve fázi práce na kruhu, které je věnováno pět videí, šlo o to koni vysvětlit, že chodit dokolečka kolem člověka nemusí jen pod pohrůžkou biče a rány, ale že lze reagovat i na klidný pokyn. To se povedlo, ale Lanett má v hlavě hluboce zakořeněný odpor, a ten by vymizel za delší dobu, ač si to třeba někteří nemyslí. V druhé fázi cvičení pochopil, o co jde, a za sebe bych řekla, že jej to vcelku i bavilo, protože dostal příležitost se vyjádřit. V poslední fázi jsem na začátku měla v úmyslu mu vysvětlit psychický tlak, to znamená kupříkladu ustoupení už jen na pohled, nebo na mávnutí rukou. Od tohoto záměru jsem v průběhu cvičení upustila, a zůstali jsme jen u tlaku fyzického, tedy doteků, a šlo jen o odstoupení od tlaku, ne se do něj navalit plnou silou proti, jak tomu bylo několikrát na začátku. Poslední cvičení tedy bylo na konci zaměřeno na ustoupení předkem, ustoupení zádí, couvání, ohnutí hlavy a vyslání na kruh, což je v této situaci vlastně ranná fáze psychického tlaku. Ukáži rukou, zakroužím koncem vodítka, kůň reaguje. Pro mne se mi vše podařilo splnit. Lanett od tlaku odstupuje, i když mu to trochu trvá, a není tam žádný protitlak. Dokáže reagovat i na tlak jemný, třeba při couvání už jen položení ruky na prsa. Když to srovnám se začátkem, kdy jsem koni položila na prsa ruku, a první jeho reakce bylo kousnutí do ruky a v podstatě rozejití se vpřed, tak bych řekla nebe a dudy. Při ustupování zádí jsme se dostali i k tomu psychickému tlaku, kdy třeba "Pojď ke mně" na kruhu zvládá naprosto s přehledem, což značí pohled na záď, krok, či více, k zádi a slovní povel pojď ke mně, a kůň se ke mně točí hlavou a přichází přede mne. Vyslání na kruh už je, jak to říci, rychlejší, a hlavně bez keců. Říkám to ve videu, prostě už tam není naštvání v takové míře jako na začátku, to nabourání do člověka mu ještě stále odpouštím, protože to měl zafixováno úplně neomylně, zatnutá držka už nebyla tolik vidět, a nemusela jsem vynakládat tolik úsilí při vyslání. Poslední dvě cvičení stačila ruka ukázat, a párkrát zatočit vodítkem, na horší stranu, na dobrou stranu už jen ukázat rukou. Největší problém byl s ustoupením předku, ale s tím z vlastní zkušenosti vím, že mají problém koně všeobecně. I přesto jsme to dotáhli do fáze jemného tlaku, kdy na začátku kůň vůbec nechápal, co po něm chci. A třeba jsem mu to i špatně vysvětlila já, možné je vše. Skončili jsme v jemném tlaku druhého stupně ale hlavně v pochopení, že ta přední noha může na povel jít i někam jinam, než dopředu nebo dozadu. Pro mne úspěch. Takže tolik shrnutí naší práce s Lanettem. Dále už opravdu nemá smysl s tím koněm cokoliv dělat. V praxi to znamená, že jej ustoupím bez problému na požádání, byť i menším fyzickým tlakem, a odpovědí mi je splnění mého požadavku bez většího protestu. Také bych ráda řekla, že Lanett za mnou opravdu často přijde na pastvině sám. Někdy i pořehtává. Rád se drbe, rád se nechá chválit, jakej je to pašák. Myslím, že tohle mu v lidském světě moc chybělo.
Na závěr bych si ráda rejpla, jak já taky jinak, že. Někomu to možná přijde pomalý. Někomu přijde, že tam je stále příliš mnoho tlaku. Někomu může přijít, že "nic nedělám" a přitom chci po koni reakci. Nebo třeba že koně zbytečně oplácávám. Že nemám bič jsem už vysvětlovala mnohokrát, je prostě a jednoduše mnoho způsobů "působení tlaku", než jen klacek v ruce. Já po koni především chci, abych pochopil. Preciznost cviku a výkonu se vyžaduje na závodech. My už nikdy závodit nebudeme, my spolu budeme "jen žít". A pro ten život je to pochopení nepodstatnější. Opravdu nepotřebuji, aby kůň makal během vteřin. Já mám čas. Každý reagujeme jinak, prostě máme každej jinou povahu, i ti koně. Jeden je hyperaktivní, druhý si prostě dá na čas, jiný potřebuje déle přemýšlet. Proto má videa nejsou akční. Když budu mít roztěkanýho koně, který reaguje až moc přehnaně, a spíše jen reflexně a ne s rozmyslem, moc toho nedokážu. Tedy to je můj názor. Můžu koně uhonit, fyzicky ho vyčerpat a on pak bude rád, že mu dám pokoj, když tedy splní co chci. Ale co když to "nepochopí". Jen se podvolí tlaku. Souhlasím s tím, že třeba také používám hodně tlaku, omlouvám se znova, ale já to nedokážu posoudit. Já dokážu jen vidět, že ten tlak je až agresivní, že vlastně koně děsím. A já jen doufám, že toto já nedělám. Aspoň tedy ne vědomě. Já bych byla strašně ráda, kdyby mnoho lidí otevřelo oči a začalo koukat více na to, jak to vnímá kůň, potažmo jakékoliv zvíře, a ne na to, že "takto se to dělá a takto to musí vypadat". Vím, že ti, co závodí, se musí zařadit do škatulky rozhodčích, a podat lepší výkon než ostatní. Já se řečnicky ptám, to opravdu stojí za to, na úkor koně?
Loučím se v tomto směru, a přeji, ať se všem s koníkama daří dle jejich představ, a v rovině, jakou si představují oni, a ne kterou někdo někde předepsal. Hodně štěstí.
Děkuji facebooku, že mi tak mile připomněl, jaký jsem břídil. Díky tomu jsem se zamyslela nad chybami, které jsem s Lanettem udělala. Ano, udělala jsem jednu velkou chybu. Není to nic z Mustangem zmiňovaných chyb, které vidí ona – nemám důsledné vedení - kůň mě nechápe, otravuji jej nesmyslnými dotyky a narušuji jeho prostor hlazením, o které on nestojí, nevhodné načasování vyvíjení a uvolnění tlaku – všechno šedé, kůň mě ignoruje a má mě plné zuby, působím pro něj otravně a ne zábavně a s koněm si jen hraju. Pravda je, že mě má kůň plný zuby. Jenže to měl hned od začátku, ale ne mě, ale člověka a jeho otravování obecně. Prostě nesnášel cvičení, manipulaci a podobné věci, které musel ze strany člověka snášet. Svou chybu si uvědomuji až teď – neviděla jsem, že Lanett nemá reakci na tlak. Respektive měl, ale přesně tu, kterou nepotřebuji. Všimla jsem si toho až pak po pár měsících, a proto jsem začala s cvičením, které mělo přijít jako první. A to, vysvětlit koni, jak vlastně má na můj tlak reagovat, co má vlastně dělat. Zdá se to jako samozřejmost. Když s koněm začínám, toto je první, co se mu snažím vysvětlit - na jaký podnět má následovat jaká reakce a jaká by měla být z obou stran odpověď. U Lanetta jsem začala ze špatné strany a vůbec jsem si tuto skutečnost neuvědomila. Stalo se. Předpokládala jsem, že když to byl kůň jezdecký, v jezdeckém klubu, a je mu let kolik mu je, že tohle chápe. Poučení pro příště – vždy začínej od úúúúúplného začátku, ať se děje, co se děje. Ovšem jestli ještě někdy nějaké příště bude. Tím, že tyhle věci už nedělám, nepřicházím do styku s problémy, necvičím mladé koně a hříbata, všechno se vykouřilo a naprosto jsem zakrněla. Takže v tom má vlastně Mustang taky pravdu. Už do toho všeho nemám co kecat a své názory si můžu strčit za klobouk. Oni totiž ostatní mají výsledky a úspěchy s lidmi. Já mám "jen" dvanáct pohodových koní, se kterými nic řešit nemusím. Přesto Lanettovi velká omluva, mohli jsme si některé nedorozumění odpustit.
Ono to sice už nikoho nezajímá, ale vzala jsem Netouše po půl roce do práce, co na to řekne. Chtěla jsem si udělat srovnání cviků před rokem na začátku a po nějaké té nemnohé práci, co jsme spolu za půl roku prošli. Za chybu s tlakem a jeho nepochopením jsem se již omluvila, a vše jsme napravili. Ovšem ještě dnes uhnout před "naštvaným člověkem" Netoušovi úplně nejde, ale on toto nechápe ani u koně. Tak co pak asi tak zmůže člověk. Chytrý říkaj, že aby práce byla efektivní a rychlá, je potřeba kruhovky a kouzelné hůlky. Nepoužili jsme ani jedno. A proto to je jistě opět špatně, ale to už paní s mustangem stejně nezaznamená, a je jí to jedno, natož aby uznala, že s koňmi něco dokážu. A hlavně že její horsemanship nekopíruju špatně, ale že dělám úplně něco jiného, přestože to vychází ze stejného základu. No, napsala jsem se o tom už dost a dost, a tak jen lehce zhodnotím dnešní práci. Trvala celkem asi 10 minut, nic jsme nepilovali, nic jsme nedřeli, jak to přišlo, tak to odešlo, buď to Netouš splnil, nebo nesplnil, a více jsem se tím nezabývala. Nehledejte přesnost, akci, naprostou poslušnost a oddanost. Nic takového neuvidíte. Mně k životu naprosto stačí ochota a pohoda, bez velkých keců a odmítání. A toho jsem já, neumětel, docílila. Jsem spokojená, a chce-li někdo kritizovat, může. Ať se přijde předvést sám a můžem to probrat. Mějte fajn dny a ať se všem daří.
