začínáme třetí rok

20.4.2023

Máme za sebou druhý rok Sunset Ranche. Zatím všichni žijem. I když já už pomalu odcházím na opotřebení. Koním jsem celou zimu, nějaké čtyři měsíce, roznášela seno na vidlích, a poklízení tomu moc nepřidalo, protože druhou rukou mi to moc nejde, tak jsem si uhnala zápal lokte, a koncem února už jsem musela poprosit Toma, aby krmil traktorem. Přesto to doteď není v pořádku, a potřebovala bych aspoň týden nic, ale opravdu nic nedělat. Stavba pojízdné sedlovny tomu také nepřidala, a minulý týden jsem ještě dodělávala jednu ohradu, to je také tlučení kladívkem, a to lokýtku nedělá dobře. Snad už bude trochu klid. Minulý rok se nesl hlavně v duchu stavby zastřešeného hnojiště, což se skládalo z vykopání a zabetonování nosných patek, návozu materiálu do roviny, konstrukci haly a střechu dělala firma, spodní část betonové podlahy s hydroizolací, tedy navařením lepenky, jsme zvládli v červnu, stavba metrové zídky ze ztraceného bednění taky byl docela záhul. Takže jsem jezdila do stavebnin jako blázen, s lepenkou na vozejku jsme to přehnali, protože nikdo nevěděl, kolik to váží, tak jsem to vzala najednou. No… skoro tři tuny…. Vrchní beton už pak dělala firma, protože to už fakt nešlo. Teď celé jaro čekáme, až bude počasí, a můžeme dodělat jímku a halu zkolaudovat. To pak bude pohodička prácička. Od konce loňského března se bohužel nálada nese ve válečném duchu, i když člověk nechce, musí to vnímat, stejně jako to bylo s koronavirem, který najednou zmizel, očkování najednou zmizelo, neočkovaní už nejsou méněcenní, tak nám přišel další absurtismus. Koně se zdravotně vcelku drží. Venoušek si loni koncem ledna vymyslel odražený kopyto, které se naštěstí udrželo na noze, a odrůstá ještě teď, a tak půl roku ještě bude. Věrina si vymyslela schvácení s PSSM záchvatem, to vypadalo také poměrně ošklivě, měla jsem už i tu nejčernější myšlenku. Dělala jsem co jsem mohla, píchala jsem, co jsem mohla, až po měsíci řek Dr. nechte to bejt, tak jsem to nechala bejt, že když se to vrátí, tak končíme. Nevrátilo, uvidíme, co ještě přinese květen a návrat na trávu, ale zatíím, ťukám velmi, je to dobrý. Kopyta také ještě odrůstaj, ale záchvat se nedostavil ani na podzim a zatím ani na jaře. Hříba dostal svou zimní terapii Bemer dekou, příští rok si ji na chvíli půjčíme domů. I když… s paní Chiro se dobře povídá, to je zase škoda o toto přijít. Uvidíme. Zbytek je v pořádku, větší menší zraněníčka, mouchy, drbání o dřevo a podobě, no prostě to znáte. Internetový svět mne srazil na kolena, bitky s Jasanem, no, to se nedá nazvat ani bitky, když jsem za každou svou větu blokovaná, přidaly se k tomu další fůrie, pak Mustang, a mně to už přestalo bavit tak, že jsem odkopla i člověka, který mně do toho všeho stále tahal. Skončila ifauna, skončily diskuze. Začla vyskakovat videa, na které jsem reagovala, až to skončilo natáčením vlastních videí. To je fakt blbej zlozvyk každému jak blbec dokazovat, že nemá pravdu, a on se jen dále vysmívá a kope. Tak jsem se dohádala, co to šlo, a před asi dvěma dny jsem celýho slavnýho mustanga zablokovala, s blbcema nemá smysl se dohadovat. Videa jsme také dotočili, zhorsmenšipovali jsme se s Netoušem, a jdem si užívat léta. V zimní nudě jsem sepsala knížku, vzpomínka na třicet let s koňmi, a tečka za tím vším aktivním. Už bych chtěla trochu pohody a klidu. Také jsem si dala přijímačky na střední školu, ale nevyšlo, tak zkouším dále. Určitě jsem na něco zapomněla, ale čas letí jako splašený, a my jen stárnem. No, a to kafe u koní jsem jako obvykle nestihla….