Den u koní

8.12.2022

Tak, jako práce na farmě závisí na počasí a ročním období, tak i já funguji s koňma. Můj den s koňmi se může smrsknout na půl hodiny, nebo trvat celé dopoledne, půl dne. Tím, že s koňma nepracuji, nejezdím, nečistím je, obírám se v tomto o čas s nimi strávený. Zajišťuji jen to nutné pro ně, tedy krmení, zdraví a bezpečný pobyt. Než jsem došla do současného bodu, který se také může kdykoliv a jakkoliv změnit, prošla jsem spoustu věcí, spoustu věcí předělávala, přehodnocovala, vypozorovala úplně něco jiného. Je to strašně dlouhá doba, co se o nějakého koně musím starat denně. Musím... zvolila jsem si to, chci to. Začala jsem 15. října 1996, od té doby, s pár několika měsíčními přestávkami, jsem u koní každý den. Od znalostí převzatých od ostatních jsem se pozorováním a praxí dostala ke znalostem vlastním. Nevím, jestli je potřeba rozepisovat celá má cesta, i když bych si to sepsala ráda, zkusím to zkrátit na pár příkladech. Třeba příkrm, něco do kýble. Na začátku byl oves, protože před 30 lety se oves krmil úplně normálně, bez reakcí jiných o jedovatém jderném krmivu. Velmi rychle přibyly vitamíny, dnes by se jim každej vysmál, prostě sypký prášek v igelitovém sáčku s nápisem "vitamíny pro koně". Oves setrvával 2x denně velmi dlouho. Po jedné události se zjistilo, že to musí stačit jednou denně. Delší dobu zůstalo při jednou denně, až se přes granule a další "nesmysly", došlo k tomu, že není potřeba přidávat vůbec nic. V závislosti na použití koně se zvolí kýbl. Když nic nedělá, kýbl nemá. Když je využíván a pracuje, kýbl má. Když je potřeba opravit, kýbl má s patřičným potřebným obsahem. Atd. Co do kýble dát také prošlo vývojem, zkušenosti a nabyté znalosti se snažím využít co nejlépe pro koně. Další podstatná věc je seno. Kolik sena, jak podávat, kdy podávat. Že je seno, když není tráva, základ krmení, o tom se snad bavit nemusíme. Seno se dávkovalo, ráno, večer. Seno se dávalo v celých balících jednou za čas. Seno se dávalo v síti (míněna síť na lisování balíků). Seno se dávalo do krmelců bez sítě. Pak tu byly sítě s oky, tedy ty, do kterých se seno muselo nastrkat, nebo se jimi přikryl celý balík, jinak řečeno zpomalovače krmení. V posledních třech letech jsem došla já osobně do bodu vlastně zpět, k dávkování ráno večer, do krmelců na několika místech. Paddock paradise (kupičky sena na mnoha místech za účelem pohybování se po treku) jsem nezkoušela, ale nezavrhuji, prostě to takto dělat nechci. Stejně tak jako dávat seno do sítí, přikrývat sítěmi a jinak znemožnovat koním přístup, i když chápu, že někteří to potřebují a je to pro ně životně důležité, bez ironie. Samozřejmě někteří mají názor, že dávkování sena je týrání, a v zimě že je to špatně. Prosím. Já mám odzkoušeno, řekněme pár lety, že dávkování není problém, a vyhovuje zatím všem koním, které jsem měla v péči. Seno dostanou ráno a večer tak, že mají dostatek až do těch požadovaných maximálně 4 hodin "hladovění". Na jaře mi to pak docela dobře pomáhá koně drobet zhubnout, kdy dávku ubírám a ubírám. Někdo to třeba dělá na podzim, a pak nechává asi seno nonstop přes zimu. Nevím, každého problém. Také mají seno samozřejmě tak, aby se k němu dostali všichni koně. Že to jsou cestovatelé, a chodí od jednoho k druhému, vyhánějí se navzájem, působí to pak, že někteří se k senu nedostanou, a že probíhají rozbroje, protože mají hlad. Právě naopak, hlad nemají, tak vymejšlej. Další cesta změn byla v "bydlení". Od zavření v boxe, kdy tak byl Toňis v ustájení ze začátku, pak chvíli na ranči, až jsme nakonec po cca třičtvrtě roce "vymysleli" venkovní ustájení, tedy se mu otevřela brána do stáje, a on si mohl vybrat, kde bude. Jooo takový nahánění koně v bouřce, ať se jde skovat a nestojí pod stromem, to bylo. Pak jsme postavili podobný domeček, pak boudičku, až jsme nakonec skončili u otevřeného přístřešku. Ono je to vcelku jedno, tam je nejdůležitější moment to, že mají koně volný přístup ven, na otevřenou plochu, a mají úkryt před větrem. Jednu zimu v mezičase, kdy nebylo možné zajistit tenhle volný přístup ven, jsme koně zavírali do boxů v chlívě, na noc. Třeba Tonísek z toho zplesnivěl. Jak byl 15 let zvyklý právě na venkovní ustájení, tak mu uzavřený, zadýchaný prostor neudělal dobře. Na jaře už pak zůstali venku, a bylo vyřešeno. Nebo takový plachtový přístřešek, u nás na větru k ničemu, protože dělá rámus a koně tam třeba ve větru a dešti stejně nejsou. Takže jsme skončili u dřevěných, vyšších (kvůli hmyzu) přístřešků minimálně ze dvou stran uzavřených, které asi mým potřebám vyhovují nejvíce. No a v současnosti hala, 300 metrů čtverečních, s betonovým podkladem, no... Ale tak to je moc drahý no. Ale když už ji mám... Třeba takový detail, čištění koní. Koně, konkrétně Tonina, jsem přestala čistit v momentě, kdy jsem ho vypucovala, on vyšel ven před stáj, a vyválel se v bahně. Konec, vyřízeno. Takže jsem čistila jen před ježděním, na jaře kvůli línání a v případě opravdového zabahnění. Dnes čistím již jen na jaře, a v případě potřeby. Toto mi samozřejmě velmi ulehčuje práci, kterou ostatní potřebují dělat denně. Probírat přínosy čištění netřeba, všichni je známe, já taky. Ale tak to prostě je. Navíc koně takhle stále venku asi vytváří jakousi ochrannou vrstvu, kterou nemám potřebu sundávat. To jsou asi základní body, ve kterých jsem někam došla, nějak vypozorovala, s potřebami koní a mými je průběžně měním. Takže i moje starost a čas strávený s koňmi se mění a proměňuje. Je-li vypuštěno ježdění a další jakákoliv práce s koňmi, zužuje se můj pobyt u nich jen na poklizení, kontrolu, roznášení sena a případné krmení. Můj běžný den u koní v zimním režimu tedy začíná ráno roznesením sena, mám na kraji haly balík, Tom mi jej přiveze nakladačem, který roznosím do krmelců. Posbírám kobylince a trochu poupravím slaměnou podestýlku v hale, za odborné asistence třeba Poláka, Diega nebo Žížaly. Ale i Netouš občas něco vymyslí. Případně vyvezem hnůj nakladačem, tedy Tom, já odháním opruzy, ale to jednou za cca 14 dní, dle stavu znečištění. Pokud vyvážíme, dáme balíky slámy, které po dokončení ostatních prací rozházím, pokud se tak již nestalo, díky vehementné snaze zúčastněných. Slámu je samozřejmě potřeba zevrubně prozkoumat, sezhora, zespoda, z boku, zubama, nohama, vším a pořádně. Je-li poklízení hotovo, ať už s vyvážením či bez, nastává krmení. Krmení sestává z toho, že dostanou vitamínové kostky a stříkačku. Stříkačku plnou sirupu, dle toho, co kdo aktuálně potřebuje. Baba magnesium, šest koní situp na klouby, pohmožděnci sirup na šlachy a bolest a podobně. No ale sirup na klouby je prostě něco co musí mít všichni, takže trochu dostanou prostě všichni, jinak nemohu opustit pracoviště. Mimochodem bezva věc na nácvik na odčervení. Injekční stříkačky je potřeba mít ve vydatné zásobě, neboť se vždy najde expert, který to potřebuje chytit do zubů a je po stříkačce. Sirup na mně, na koňovi, všude, patlama patlama. Na jaře, cca koncem března, a na podzim po odčervení, provádím ozdravnou kůru. Sestává z přípravků v kyblíku, trošku ovsa, dávka granulovaných vitamínů, dávka granulovaného zinku s biotinem, a směs ostropestřce se lněným semínkem. Na jaře na přelínání, na podzim na úpravu vnitřního prostředí po trávě a odčervení. Než se to naučíme, protože je krmím všechny najednou, tak zas končíme. Ale musím je pochválit, teď na podzim to bylo hezký. Následuje tedy kontrola, pokud si během poklízení všimnu, že se někomu něco přihodilo, ošetření a poučení, že to nemají příště dělat. Tím ukončuji dopolední zaměstnání. Po obědě jdu dělat případné nedodělky, pokud třeba nestíhám poklidit, protože musím odjet, třeba na kafe. Nebo je potřeba zraněného nějak dále hlídat a ošetřit. No a následuje pozdní večer, kdy jdu dát seno, pokecat, jen tak pobejt. V letním režimu je to jednodušší. Ráno dojdu, kouknu, jestli tam všichni jsou, jestli maj nohy, ocas, hlavu, posbírám v přístřešku tři kobylince, ošetřím případná zranění, jdu se opalovat. Odejdu domů. Přijdu večer, podívám se, jestli tam jsou všichni, jestli mají vše kde mají mít, posedím na houpačce, s kytarou nebo bez, odcházím domů. Že nedřu jako ostatní, co mají koně doma? Pardon, tak jsem si to zařídila takto. Ze nejezdím? Mně se opravdu už nechce. Že s koňma nic nedělám? Musím? Mají to ti invalidi zapotřebí? Ať si dožijou v klidu jak chtějí. Velkou výhodu vidím v tom, že už tu není nikdo cizí, a já si můžu dělat co chci, protože se nemusím nikomu zpovídat a vysvětlovat, proč to dělám tak nebo tak. Asi snad jen některým na internetu, protože si to neumějí představit. Je to po tom letitém ustajování fakt velký oddych. Jestli se to někomu nelíbí, ať.... si stěžuje v šest ráno na pátém nástupišti.